Petr Baroch | Články / Recenze | 17.03.2016
Tak jsme se koncem roku zase vydováděli s žebříčkovou úchylkou kulturních redaktorů a teď už je čas na trochu sebereflexe. Napěchovali jsme internety moudry ze všech oborů – top 10 Zeměkoule, dobrý den – a už v únoru bychom editovali a přepisovali jako zběsilí. Zoomuju především na pole seriálové tvorby, tam jsem doma, a sypu nám všem popel na hlavy. Ať už se proklikáte kamkoliv, garantuji, že nejlepší seriálový kousek loňska stejně v žádném výběru nebyl. Objektivitu stranou, stejně byla vždycky nezáživná. Je čas podívat se na svět jinýma očima – očima Roberta Dursta. The Jinx: The Life and Deaths of Robert Durst jako přehlížený televizní klenot, který téměř zapadl.
Dokumentární série s nálepkou „krimi“ rozhodně není subžánr, který by táhl k obrazovkám masy. Taky jsem chvilku ohrnoval nos a zvedal levé obočí. Přitom zrovna z poliček doku-krimi často svítí tituly, které s přehledem válcují velkou část hrané konkurence. Za vytučnění a podtržení stojí především rozsáhlá (400 minut!) a emočně našlapaná trilogie Paradise Lost, mapující diskutabilní obvinění tří teenagerů z vražd ve státě Arkansas.
Když už porovnáváme hranou tvorbu s tou dokumentární, je třeba brát v potaz nejen to, co je nám vyprávěno, ale rovněž kvalitu filmařskou. Styl dodává barvitost nejen těm příběhům, které se nestaly. Sérii The Jinx si pod křídla vzala HBO, takže o to „jak to bude vypadat“ se není třeba strachovat. Vypadá to neskutečně šmrncovně, obočí zase dolů. Ať jsme trochu konkrétnější – The Jinx by byl bezpochyby lepší druhou řadou True Detective, než je jeho druhá řada sama. A to už se nebavíme pouze o vizuální stránce, práci s titulní písní a střihačském umu. Ale o opravdovém detektivovi a opravdových zločinech. Zástupy zklamaných z návratu Temného případu by měli být mezi prvními, kteří se přesunou a zaklepou na dveře právě tady. A začněte tím, že si pustíte znělku, a já vám pak slíbím vtahující zápletku, vypilovanou gradaci a čtvrcení těl.
The Jinx je šestidílný cyklus, který vytahuje na světlo spletenec tří případů dosud nedošetřených vražd a zmizení, jejichž pojítkem je jméno podezřelého Roberta Dursta, potomka miliardářské rodiny a podivína s nezvyklým životním příběhem. Je „podivín“ správné označení pro někoho, kdo se na útěku před zákonem převleče za hluchoněmou ženu a šlohne v supermarketu sendvič?
Zásadní prvek, který dělá ze série jedinečnou záležitost, je aktivní účast hlavního subjektu na natáčení. Durst, označovaný za viníka nevyjasněného zmizení své bývalé manželky a podezřelý z vraždy klíčového svědka případu, sám kontaktoval tvůrce s nabídkou spolupráce za účelem očistění své osoby. Andrew Jarecki (vítěz festivalu Sundance za dokumentární film Vše o Friedmanových), hlava a mozek projektu, tak dostal možnost přímo konfrontovat hlavní postavu se zásadními skutečnostmi a důkazy. Každý z dílů seškrabává zaprášené vrstvy jednotlivých případů a současně vrtá i hlouběji do osobnosti podezřelého, když právě bezprostřední reakce Roberta Dursta tvoří nejsilnější pasáže celku. Jeho skelný pohled v sobě schovává prožitou bolest i vyšinutí z normy. Hypnóza skrze obrazovku.
Netuším, jestli se i u skutečných událostí můžeme bavit o spoilerování, ale zde se raději pohybujme opatrně. The Jinx s sebou nese solidní množství dějových zvratů a eskaluje do zdrcujícího finále, je zhovadilé se o takovou dávku napětí nechat připravit přílišným pročítáním Wikipedie. Jarecki měl neoddiskutovatelně velké štěstí na materiál, ale obří sousto ještě nutně neznamená nejlepší večeři. Ovšem v kombinaci s kvalitním šéfkuchařem… Vraťte se zpátky ke znělce, no tak. Ten vizuál!
Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta / The Jinx: The Life and Deaths of Robert Durst
režie: Andrew Jarecki, 2015
www.thejinxhbo.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.