Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 18.03.2021
Drunk Tank: místnost sloužící pro vystřízlivění podnapilých nebo jinak intoxikovaných osob, ohrožujících okolí nebo sami sebe.
Pink: barva používající se převážně v 70. a 80. letech pro uklidnění osob v nápravných ústavech; celé interiéry věznic byly malovány růžovou; později se však ukázalo, že utlumující účinky má pouze prvních pár minut, poté může nastat opačný efekt.
Přestože to nebyl úmysl britské postpunkové skupiny, je pozoruhodné, jak se náladou a tématem dotkla současného problému, který se na nás valí ze všech stran. Nacházíme se v době, která nám neumožňuje život, jaký známe. A protonové album Shame nazvané Drunk Tank Pink, plné odstupu, izolace, zoufalství a každodenního stereotypu, dokonale zachycuje současné dění.
Vznik skupiny je úzce spjat s brixtonským klubem Queen’s Head, kde se pětice scházela od útlého věku. Díky známosti s majitelem hospody měli přístup k nástrojům, zkušebnímu prostoru a nevyčerpatelné hudební inspiraci koncertujících kapel. Po nekonečném turné a sérii vyčerpávajících koncertů po debutu Song of Praise, si každý člen našel svou cestu, jak se vyrovnat s návratem do normálního života. Frontman Shame Charlie Steen se zavřel před světem do svého narůžovo natřeného pokoje s názvem The Womb a prohluboval vlastní sebepoznání.
Růžová místnost ovšem londýnskou kapelu nezklidnila, právě naopak. Jsou hlasitější, ráznější a nebojí se o věcech zpívat napřímo. Celým albem Drunk Tank Pink prolínají trhavé kytary, naléhavé až zoufalé kytarové riffy a texty plné nejistoty a odloučení, texty deklamované i křičené. Zde už tak často neslyšíme táhlé melancholické riffy, jak tomu bylo dříve. Je to svižnější, rychlá deska, nástrojově variabilní, tematicky niterná. Shame se vyvíjí a zrají, používají nové prostředky, viz třeba gradující vokální napětí ve skladbě Snow DayaStation Wagon, umocněné přechodem do refrénů a připomínající žalozpěvy. V písních Alphabet, March Day, Great Dog a Harsh Degrees se skupina zase více blíží punku a postpunku s typickými důraznými bicími a výraznou baskytarou, zajímavější jsou pak momenty, kdy zklidní, zpomalí tempo a naladí se na úplně jinou vlnu, jako je tomu v Human for a Minute.
Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce. S Drunk Tank Pink se dozvídáme o životě, kdy hledáme sami sebe na přelomu adolescence a dospělosti. Může to být veselé období, ale taky fáze plná samoty, nepochopení a ztrát blízkých osob, vydávajících se vlastní cestou.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.