Aneta Martínková, Jakub Béreš, David Čajčík, Zuzana Malá | Články / Reporty | 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival Eurosonic Noorderslag, tedy akce, kterou již od roku 1985 hostí větrný a mrazivý, leč přesto vlídný Groningen. Severoholandskou zimu, která je mnohem vlhčí a nepříjemnější než jinde, tentokrát delegáti i vystupující vyměnili za bezpečné prostředí svých obýváků nebo pracoven, vyhlášené hranolky, smažené ryby nebo bieterballen bylo nutno vyměnit za domácí stravu. Eurosonic Noorderslag v roce 2021 proběhl v pořádku. Do koncertní části se zapojilo téměř dvě stě vystupujících z celé Evropy, včetně českých jmen Tea Sofia a Bratři, a konferenční program obsahoval více než osmdesát položek. Jaké bylo prožívat nabitý třídenní festival z vlastního gauče? Na mateřskou loď jménem Eurosonic Noorderslag se nalodili čtyři zástupci z Full Moonu – Aneta Martínková, Su, Jakub Béreš a David Čajčík. O vyčpělých historkách věhlasných agentů, hranolkách vlastní výroby a trendech, které by chtěly být nové.
Zkuste přiblížit festival někomu, kdo jako já neviděl ani minutu. Jak to probíhalo? Je vůbec možné sledovat tři dny obrazovku? Stihli jste všechno, co jste chtěli?
SU: Možná už je ta absence koncertů opravdu příliš dlouhá, ale příjemně mě překvapilo, jak dobrý zážitek to nakonec byl. Konference měla poutavé debaty a festivalový program byl technicky skvěle zpracovaný. Hranolky jsme bohužel museli všichni řešit po vlastní ose.
ANETA: Usledovat koncerty na obrazovce za běžného provozu pro mě bylo docela náročné. Naopak konferenční program měl v online podobě velký smysl snad i proto, že jsem u toho mohla dělat jiné, mentálně nenáročné úkoly, „přebíhat” mezi jednotlivými přednáškami bez zadýchání a výrazné časové ztráty a hlavně jsem se mohla k věcem, které jsem nestihla, dostat později tzv. „on demand”. Zároveň jsem se ale účastnila dost pasivně bez nutnosti networkovat.
JAKUB: Sledovat tři dny obrazovku je stejně vyčerpávající jako zábavné. Jako u každého festivalu je důležité říct si, kdy se chce člověk honit, aby toho stihl co nejvíce, a kdy si naopak fanouškovsky užít koncert.
Zkusme to ještě zobecnit - má smysl „jet” na showcase online?
ANETA: Pro mě je pořád složité užít si streamované vystoupení, já na to nemám kvalitní zvukový ani obrazový aparát v domácím prostředí Pořád mám pocit, že jsme nenašli dobrý způsob, jak živý zážitek hodnotně digitálně nahradit, ale rozhodně má smysl hledat cestu, jak to udělat. A co se týče sdílení know how, to je důležité za jakýchkoliv podmínek, nehledě na to, že showcasové festivaly mají důležitou roli v celém hudebním ekosystému.
DAVID: Koukat na streamy z pozice promotéra je jako mixovat nahrávku na nejlevnějších sluchátkách. Veřejnost si vstupenku na koncert může koupit i podle nekvalitních stories, která vidí na Instagramu nebo podle videí na Youtube. On-line formát potřebuje mít dotaženou i vizuální identitu nebo dramaturgii setu. Hlasitost vás nezachrání. Z pozice fanouška trpím jako všichni.
JAKUB: I když festival probíhá online, stále zůstává jistotou v každoročním plánu hudebního průmyslu. Letos se sice začínající kapely neobjeví v line-upech letních evropských festivalů, kam pravidelně ti nejvýraznější rovnou směřují, ale je dobré si připomenout, že se hudební svět nezastavil a stále se, někdy možná trochu naivně, snaží hledět dopředu. Hledají se nové cesty, jak oslovit posluchače a jak přežít složité období. Být toho součástí, i když z domova, znamená věřit, že si situace vrátí do (nového) normálu.
Liší se online prostředí Eurosonicu od jiných showcasů, akcí nebo festivalů, které jste zažili v podobném módu? Bylo účastníkům umožněno nějakým způsobem interaktivně reagovat? Ptát se diskutujících nebo fandit kapelám?
DAVID: I přes pár technických záseků první den bylo vidět, že si organizátoři s on-line prostředím dali práci, ale zároveň mám z celé akce pocit, že příští rok počítají s fyzickou edicí a tuhle chtějí spíš důstojně přežít. Gamifikace byla prakticky nulová a použitá platforma zdaleka nepracovala se současnými možnostmi virtuálních konferencí, jakými jsou 3D prostředí s pohybujícími se avatary (MusicTectonics), připojování se k různým konverzacím ve video módu (platforma Remo), „tinder” networking (Midem) a podobně. Ostatně jednu podobnou platformu právě vyvíjí česká firma Xlab. Nechci tím říct, že byl Eurosonic odfláknutý, byl naopak velmi funkční, ale určitě nepřinesl žádné nové možnosti. Spíše se držel obvyklých standardů. Speciálně networking tím dost utrpěl.
Jak funguje digitální archiv, je možné se podívat na přednášky nebo na koncerty zpětně? Nabízí také ukázky z dřívějších ročníků festivalu, který má za sebou pětatřicetiletou historii a hrál na něm z Evropy téměř každý?
ANETA: Ve virtuální „hale” běží záznamy starších vystoupení, možnost mezi nimi samostatně přeskakovat a vybírat si ale není. Letošní koncerty ale i konferenční debaty a přednášky je možné dohledat v sekci on demand, což je příjemné. I v postpandemickém světě by tohle mohlo pomoci rozšířit fyzickou účast na festivalu.
Aneto, mělo smysl být „u toho” z pohledu hudebnice? Nakolik se v konferenčním programu odrazily problémy a situace spojené s pandemií? Jaká byla hlavní témata?
ANETA: Na programu byla hlavně témata, která hudební průmysl řeší soustavně už několik let, a sice digitální distribuce hudby, diverzita a klimatická změna. A k tomu všemu se samozřejmě ve velkém přidala otázka toho, jak celé tohle odvětví předělat, aby z něj bylo možné mít v pandemickém světě plnohodnotný zážitek i výdělek v online prostředí. ESNS je typ konference, která ale cílí na větší a ekonomicky rozvinutější scény, než je ta naše. Témata, která se tu řeší, se týkají především větších hráčů. Nejvíc si můžete odnést asi z pozice promotéra, který do kontaktu s těmito hráči při své práci přijde. Anebo pokud si jako publicista chcete udělat dobrý obrázek o tom, jak funguje byznysové pozadí hudby. Pro potřeby domácí scény má ale lépe nakalibrovaný měřítka třeba festival Ment, odkud si hudebník odveze víc uskutečnitelných rad a tipů. Poslouchat na Eurosonicu masterclass manažerky Duy Lipy je sice inspirativní, ale myslet si, že bych někdy v domácím prostředí mohla přemýšlet o efektivní spolupráci marketingového oddělení svého labelu a svého vlastního manažerského týmu, je úsměvné.
DAVID: Asi nejúsměvnější byl sen o zlepšení se v golfu a diskuze věnovaná sledování závodů koní v debatě dvou zasloužilých hráčů showbyznysu – australského promotéra a byznysmana Michaela Chugga a britského booking agenta Steva Strange, který má v rosteru jména jako Eminem, Coldplay, Chance the Rapper, Jimmy Eat World, Kodaline nebo Mark Lanegan. Prázdných historek z minulosti už jsme všichni slyšeli příliš. Naopak panel o využití AR a VR v hudebním průmyslu byl vyloženě skvělý, stejně jako přednáška analytiků datového agregátoru Chartmetric. Ty všechny přinesly i témata, která mají význam i v českém prostředí, podívejme se na Rock for People in Game. Nicméně souhlasím, že konference na menších akcích typu Ment nebo Sharpe v Bratislavě jsou daleko lépe programované pro většinu lidí pracujících na českém hudebním trhu.
Pojďme ke koncertům, co všechno jste stihli? Bylo něco z programu skutečně „živě” nebo šlo o pouštění nahrávek? Sledovali jste víc koncertů najednou? Někteří jistě ano, že, Davide?
SU: Ano, za večer se nám podařilo vidět všechny kapely a já si u toho stihla i nalakovat nehty a vyžehlit! S Davidem a dalšími jsme v přímém přenose jednotlivé kapely hodnotili (čti: drbali) a rovnali si tak jména, která nám přijdou zajímavá. Samozřejmě ale člověk překlikává příliš rychle a někteří interpreti spolu pak začnou rychle splývat. Na vnímání atmosféry nebo gradace koncertu tak není čas. Obecně mi ale online formát pro showcase kapel nepřišel vůbec špatný, tolik bychom toho normálně nikdy nestihli. Běháme pomalu a pak jsou tu ty hranolky a bar!
ANETA: Zaujalo mě vystoupení české reprezentantky Tey Sofie, která se na snahu „předstírat” živé vystoupení vykašlala úplně a natočila prostě místo koncertu specifický videoklip. Rozumím pointě – co je ve světě streamů vlastně „live” vystoupení? Ale musím říct, že mi ten zážitek z člověka generujícího zvuk v jednom místě a čase dost chyběl. Zároveň nejsem v tomhle ohledu etalon progresivity, David, který rád argumentuje online standardy svého osmiletého bratrance, na to bude koukat jinak.
DAVID: Já jsem mentálně čím dál mladší, těším se, až se za pár let s bratránkem protneme a půjdeme na koncert do videohry a koupíme si nějaké cool skiny.
JAKUB: Doufám, že v té době už bude nějaký celoroční hudební online festival a skiny už budeme mít nakoupené. Sledovat čtyři koncerty najednou, dělat si poznámky a do toho být aktivní v několika chatech je nakonec stejně vyčerpávající jako přebíhat z klubu do klubu. Zrovna David, který každoročně vyhrává v počtu zhlédnutých koncertů, by mohl vyprávět. Fomo efekt působí i v online prostředí, ale digitální archiv ho pomůže hojit. Tea Sofia se svým netradičním vystoupením rozhodně vybočovala, promotéry zajímající živá podoba vystoupení moc nepotěšila. Účastnit se showcasového festivalu je běh na dlouhou trať a většina budoucích hvězd evropské scény na ně jezdí několikrát za sebou, například rapperky Alyona Alyona nebo Lous and the Yakuza.
„Jeli“ byste na showcase online znovu?
DAVID: Virtuální konference nejsou znouze ctnost, ale doufám nová realita. Předně je třeba zmínit, že uhlíková stopa takové akce ve fyzickém formátu je masivní a do velké míry zbytečná. Ano, možná přijdeme o milá náhodná setkání a pár opilých tykaček, ale nejen ekologický přístup, ale i demokratizace podobných akcí je v dnešním světě prioritou. Fyzický Eurosonic je drahá záležitost a často finančně nedosažitelná pro mnoho mladých lidí v kultuře anebo například pro lidi mimo Evropskou unii. Osobně se letos chystám na online konferenci a festival SXSW, největší akci svého druhu v Americe, která mě jako studenta bude stát 60 dolarů namísto 40 tisíc korun, co by stála se vším všudy. Samozřejmě showcasovou část online prostředí nahradit nedokáže, jak jsme tady už mnohokrát zmínili, v tom je živý hudební sektor specifický, narozdíl například od filmového festivalu s VOD platformou (Nolan promine). Do budoucna počítám s daleko větší segmentací návštěvníků, kdy účast na fyzických edicích bude prémiová záležitost a standardem bude sledovat live-streaming.
SU: Ohledně budoucnosti online formátu měl dobrou poznámku i Mark Mulligan, hlava společnosti MIDiA Research, který nový trend streamování srovnával se sledováním sportovních utkání. Možná se takhle nakonec hudba stane dostupnější i pro lidi, kteří by na koncerty chodit jinak nemohli. Navíc není nutné jen simulovat živý zážitek, ale přinést i něco navíc. Po konferenci jsem velmi zvědavá, kam se hudební průmysl posune, protože možnosti tu jsou.
ANETA: Souhlasím se Zuzkou i Davidem, živý zážitek z hudby je naprosto nenahraditelná věc, ale streamování konferencí by mohlo mít zase trochu demokratizační efekt.
JAKUB: Demokratizační moment je velmi důležitý, a pokud si festivaly nastavující trendy budou uvědomovat svou roli v křehkém, existenčními vazbami propojeném prostředí a myslet na udržitelnost ve všech významech, tak na ně bude mít smysl jezdit. Bez přípravy nebo průvodce se ale dá úplně stejně ztratit v uličkách Groningenu jako online prostředí.
Eurosonic Noorderslag
web festivalu
Živě:
Eurosonic Noorderslag 2022
19. - 22. 1. 2022
Groningen, Holandsko
foto @ ESNS
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.