prof. Neutrino | Články / Recenze | 08.12.2022
Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Kdokoliv, kdo sdílí jejich cíle, se může vydávat za jejich člena/ku. Na rozdíl od striktně anonymních hackerů však mají i své mediální tváře. Nejexponovanější „mluvící hlavou“ je Nadya Tolokkoniková – mimo jiné autorka knihy Jak se dělá revoluce. Po dvou letech pobytu ve vězení na Sibiři za účast na protestní performanci proti Putinovi, se dnes věnuje především audiovizuální tvorbě za oceánem.
Poslední počinem pod její taktovkou je mixtape s názvem Matriarchy Now. Hodnotit hudbu Pussy Riot odděleně od jejich angažovaného aktivizmu ale nedává příliš smysl. Součástí plánu byla totiž i společná akce se spřízněnými americkými aktivistkami, s nimiž se vydaly do texaského Kapitolu rozvinout vlajku matriarchátu a přečíst svůj manifest, kritizující patriarchální nadvládu mužů. Genderovým a feministickým tématům se tak věnuje koncept celého alba.
Vše začalo vypuštěním animovaného klipu Punish, který satiricky uctil ženskou vaginu. Na něj navázal klip Hatefuck, kde se objevila spolu s Nadyou i americká „barbie“ zpěvačka Slayyyter. Na videu probíhá jakýsi satanský soft porno rituál, manifestující dominanci žen nad muži, kteří se před jejich obscénním majestátem oplzle plazí s prasečími rypáky. Dalším videem se stala i skladba Plastic, v níž se objeví i rapper iLoveMakonnen. Nadya se v něm naopak převtělila do role submisivní figuríny s lascivním hláskem.
V každé ze sedmi skladeb se objevuje jiný host, jenž obohacuje možná až příliš mainstreamově unifikovaný sound. Přestože se Pussy Riot vždy hlásily k punkové estetice, v jejich hudbě to znát není. Od přímočarého punku v počátcích, hip hopu a electro výbojům v pozdější letech se nakonec jejich sound přiblížil k nakažlivému hyperpopu, jež se dokáže vetřít pod kůži širokému publiku. Politické poselství, které je u Pussy Riot primární se tak může šířit daleko rychleji, než kdyby zůstalo skryto v přítmí undergroundu. Umění se tak stává nositelem ideologie, nikoliv jen estetickým artiklem.
V září se Pussy Riot, tentokrát v čele s Marijou Aljochiovou, po třech letech vrátily do Prahy. Výtěžek z vyprodaného koncertu byl věnován na obnovu dětské nemocnice na Ukrajině. Pussy Riot tak stále apelují na nutnost změny ruské politiky od putinovské mafiokracie směrem k větší svobodě a demokracii, na což poukazují od svého legendárního zjevení v Chrámu spasitele v Moskvě v roce 2012. Doufejme, že budou vyslyšeny.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.