keša | Články / Reporty | 30.07.2014
Dnes němý film představil Astu Nielsenovou. V roli, kterou představovala ve filmu Lulu režiséra Leopolda Jessnera z roku 1923, už nebyla ani tak divou jako děvkou.
Tomáš Vtípil startuje samply z laptopu. Šumění, ruchy, dlouhé rozostřené plochy. V ten moment ještě sleduju plátno, kde Lulu ničí prvního chlápka. Pak se ale pan multiinstrumentalista pouští do dění boucháním na elektrický buben, šepoty do mikrofonu a nekontrolovanými údery do piána. Má pozornost se z plátna přesouvá na hudebníka. Začíná show s neurotikem v hlavní roli. Jedna ruka na laptopu, druhá na piánu, mlaskáním do mikrofonu reaguje na obrazy filmu. Prásk do klaviatury! Lulu si pomalu vyřizuje účet s dalším manželem, Vtípil si bere housle, pak píšťalku, zvuky smyčkuje a mění dynamiku.
V druhé polovině filmu ustupují z hudební improvizace samply a ničivou silou je živé smyčkování, které se i přes používání akustických nástrojů nese dál v duchu industriální elektroniky. Vtípil bubnuje na své tělo dlaněmi, paličky dopadají na strunění piana, změť zefektovaných houslí s ostrými údery do stolu přerůstá v noiseový projev, Lulu ničí třetího manžela. Dívám se ke dveřím, kolik diváků opouští sál, bubínky jsou vystaveny velkému náporu. Při brutálním pískotu jak z dlouhé zpětné vazby to pár lidí balí. Film se blíží do finále a když si jde stín fízla pro vražedkyni, Vtípil zesiluje mixák na maximum. Opona padá, ale on hraje dál. Mám chuť stát v přední řadě a kývat hlavou do rytmu.
Vtípilův teror udělal z filmu frašku. Donutil mě smát se, i když na plátně nebylo nic k smíchu. Šlo o doprovod zcela jiného druhu, audiovizuální show a live performance chovance psychiatrické léčebny. Noise bez hluchých míst.
Lulu (hudební doprovod: Tomáš Vtípil)
29. 7. 2014, Kino Hvězda, Letní filmová škola, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
