keša | Články / Reporty | 27.07.2013
Cyklus Film a živá hudba považuju za nejzásadnější na celé Letní filmové škole. Každý den němý film v doprovodu neoposlouchaných muzikantů, letos ve Slováckém divadle! Díky skvělé dramaturgii jsme tu v minulosti mohli slyšet hrát například OTK, Fetch!, C, Midi Lidi, Please The Trees, Fru Fru, Floexe a mnoho dalších. V dobách dávných, kdy se jednalo jen o „občasník“, tu měl téměř monopol Filip Topol. Nepamatuju špatné vystoupení. Každé dalo filmu nový rozměr. Hlavně když kapely přestávají být kapelami, jejich tvorba se uvolňuje v improvizaci, pryč jsou jejich písně, dosavadní tvorba a tvář.
První den letošního cyklu zahajoval hudebním doprovodem Jan Plíhal. Vyfasoval dva krátké filmy, které mu jednoduše sedly. Prvním byl Tanec svatého Víta z roku 1929 od Jorgeho Bruma do Cantoa. Naprosto nadčasová road movie jezdce krajinou za svou milou, který je zklamán, že pro ni nenašel svatý grál. Střepy krajiny, rozostřené trhy kamerou, Elfland, víly, zjevení, dobré rady nad zlato, psychedelie a no-happy end. Rytmus filmu, s kterým Plíhal pocitově pracoval, jen kytara s efekty vyšlápnutými furt na ON, looper, občasné metronomické beaty a šumy z mixáku. Nálada Plíhalových strun se od začátku do konce půlhodinové poezie nemění, i rádoby veselé scény kytaru nevykolejí a drží najetou notu. A vy pak víte, že to nedopadne dobře.
Změna přichází až v druhém krátkém dokumentárním snímku, tentokráte režiséra Manoela de Oliveiry Práce na řece Douro. Ryby, přístav, trhy, dělníci. V Plíhalových rukou pro změnu delayové ukulele, zasmyčkovaný jemný praskací rytmus jak z desky. Hudba koresponduje s atmosférou bezstarostného pracovního dne.
V půlce snímku tok přeruší chyba promítače, který nevypnul originální zvuk filmu. Plíhal se směje, nechá chvíli hrát původní zvuk kopie za doprovodu orchestru a po jeho utlumení zase pokračuje ve svém. Chvála bohu, nebýt tu on, dávno spím unuděn pod dirigentovou taktovkou! Jen tak dál, a ještě sedmkrát.
Nezbývá, než se těšit na doprovod kapel Planety, Vložte Kočku, Ufajr, Vac da Hawk & Karel Mojžíš, Georg Cremashi & Petr Vrba, Longital a Kochlea.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Tanec svatého Víta (hudební doprovod: Jan Plíhal)
26. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.