Popluh | Články / Reporty | 11.03.2014
Déjà vu, dralo se mi na mysl, když jsem před půl devátou znovu procházel dveřmi do MeetFactory. Vypadalo to na totožný průběh jako u Blackbird Blackbird před nedávnem - nadějná česká předkapela a hlavní hvězda slibující sofistikovanou práci s elektronickou hudbou a samplingem. Tenkrát jsem odcházel v půlce, teď jsem byl připravený nenaletět a nic nečekat.
Set předkapely Les Homosexuels začal dost nenápadně, v podstatě jako zvukové zkouška a finální doladění nástrojů (a nejspíš to tak i skutečně bylo), ústící do otevírací skladby, která předznamenala celý set. Znělo to jako nonsensový noisový electroclash, který si k zaplňujícímu se klubu cestu příliš nenašel. Disharmonické kytarové i nekytarové riffy se v rámci setu spíš rozpadaly pod rukama, než že by měly sílu strhnout a pořádně zaujmout. Střídmý potlesk ale taky může být motivací k další práci.
Hlavní hvězda večera, britský producent Matthew Barnes, vystupující pod značkou Forest Swords, pak sázel hlavně na atmosférickou černobílou projekci, živého basáka (plusové body) a atmosférické osobní songy na pomezí experimentálního elektra, post-rocku a ambientu. Často samplované kytary sice vyvolávaly otázku, jestli by nebylo lepší mít tam i živého kytaristu, ale to už by asi člověk chtěl příliš. I ve dvou byl výsledný hudební koktejl více než hypnotický, skvěle vygradovaný a chvílemi i strhující. Forest Swords si naživo berou to nejlepší ze všech žánrů, což pak míchají dohromady, a je to znát. I na reakcích slušně zaplněné MeetFactory, která jim po celý koncert zobala z ruky.
Nejnovější album Engravings sice vyžaduje velké posluchačské soustředění, kterého je v dnešní uspěchané době těžké dosáhnout, ale jakmile jste s Forest Swords zavření v jednom setmělém klubu, kde není útěku, stoprocentně chytne a nepustí. Tuzemská koncertní premiéra se povedla a není tak těžké si Forest Swords představit i jako budoucí stálici našich letních festivalů.
Forest Swords (uk) + Les Homosexuels
7. 3. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Kryštof Havlice
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.