GBH: Punkový modelky smáznou jak holubí hovno

Některý muzikanti maj potřebu dávat svejm kapelám názvy plný vyhřezlejch orgánů a sodomie, aby se pak v rozhovorech mohli projevovat jako děsný intouši, a tím kolem sebe vytvářet závoj tajemna. Zatímco druhý se projevujou jako naprostý gauneři a jejich názvy si je pak jednoduše najdou sami...

Před pár lety jsme s jednou z mejch kapel hráli v londýnskym klubu The Grosvenor. Ten se nacházel zhruba na čáře dělící Brixton a nějakou další čtvrť, o který se určitě zpívá v písničkách plnejch kurev, fetu a sociální nespravedlnosti. Hrálo tam tenkrát asi pět kapel, dorazilo dohromady tak dvacet lidí a s každou přibývající půlhodinkou dva až tři vypadli. Když akce skončila, v klubu zůstali asi dva návštěvníci. Jeden z nich, postarší chlápek v kožený bundě, se s náma zastavil na kus řeči. Celkem sympaťák, i ňákej ten merch si koupil, čímž trochu pomoh zalepit díru v rozpočtu, protože za ten koncert jsme nedostali žádný prachy. Když se s náma rozloučil, přišel ke mně kluk, u kterýho jsme měli spát, a říká: „Hele vole, víš, kdo to byl? Kytarista z GBH…“

Proč to celý vlastně říkám? Tohle bylo vlastně moje první a jediný živý setkání s GBH, ale vzhledem k tomu, že je tahle parta oficiálně „confirmed“ jako jedno z lákadel festivalu Mighty Sounds, jinak známýho jako největší warm-up před řepínskym rožněním vurstů, vypadá to, že i u mě se tenhle neutěšenej status brzo změní.

A teď zase vážně. Když se u nás vypravíte na punkovej koncert a rozhlídnete se kolem sebe, zjistíte, že logo GBH je třetím nejčastějším motivem na tričkách hned po lebce Exploited a union jacku Sex Pistols. Aby taky ne. Dravej, přímočarej a agresivní styl punk rocku, kterýho jsou GBH jedněma z průkopníků, je to, na co českej posluchač vždycky slyšel, slyší a slyšet asi ještě dlouho bude. Jasně, vlna Vansek a elastickejch jeansů už dávno dorazila i k nám, stejně tak jako vlna rock’n‘rollovejch „modelek“ (jak říká jeden můj kamarád), co se sápou po gelu na vlasy jak Džambulka po hltu denaturáku a udržujou tak byznys nejedný drogistický malovýrobny těsně nad hranicí červenejch čísel. Ale ruku na srdce. Postavte všechny na jednu stranu wall of death a na druhou klasickej dřevní model číro-kůže-těžký boty a neodmyslitelný tričko jedný ze jmenovanejch kapel a uvidíte, že ty modelky v následný zteči smáznou jak holubí hovno ze saka.

Kde se tu ty GBH ale vlastně vzali? Poprvé se sešli kolem roku 1978. Rádia zrovna valily nový desky The Clash, Buzzcocks, Boomtown Rats nebo Siouxsie Sioux, ale ve zkušebně GBH se pomalu rodil novej styl, strohej a ostrej jako rezavá břitva, agresivní jak zvukem, tak obsahem. Později se mu začalo říkat UK 82 podle songu Exploited, který jsou jeho asi nejprofláklejším představitelem. Název, kterej je zkratkou pro těžký ublížení na zdraví (grievous bodily harm), si kapela nemohla vybrat příznačnějš a ani k němu vlastně nepřišla tak úplně náhodou. Basák Sean McCarthy byl totiž známej výtržník a jedno takový obvinění měl v době vzniku kapely zrovna na krku. Vzhledem k tomu, že jedna kapela toho jména už v Anglii působila, bylo třeba název trochu upravit, takže prvních několik let fungovali jako Charged GBH, ale jméno nakonec zkrátili, aniž by se dneska vědělo, co na to řekla ta druhá kapela a co se s ní vlastně stalo.

První desce City Baby Attacked By Rats (1982) předcházelo několik singlů a ranejch EP, který vyšlapaly cestu novýmu stylu GBH. Anglie zažila v první půlce 80. let doslova street punkovej boom, kterej inspiroval celou řadu nově vznikajících kapel. Další deska City Baby's Revenge (1984) na sebe nenechala dlouho čekat a spolu s tou první jsou dneska po právu považovaný za naprostou klasiku žánru. Osmá dekáda se přehoupla do druhý půlky a na celý řadě kapel se podepsala sílící vlna metalu, která se otiskla i v jejich tvorbě. Skladby a kytarový sóla se tou dobou táhly jak u nás fronta na banány. A neminulo to ani GBH, i když naštěstí ne v takový míře jako jiný nešťastníky. Nejvíc je vliv metalu znát na deskách From Here to Reality (1990) a Church of the Truly Warped (1993), zatimco album Punk Junkies (1996) už se neslo v duchu návratu k punkovejm kořenům. Pokud by si někdo ale myslel, že se kapela vydala na dráhu vykrádání svý vlastní tvorby z ranejch veleúspěšnejch let, byl by vedle. I když už GBH nebyli, co se týče vydávání, tak aktivní, jak deska Ha Ha (2002), tak Perfume and Piss (2010) bez jedinýho náznaku pochybností potvrdily jejich postavení na scéně.

A jistá je ještě jedna věc. Na pódiu v Táboře se opět ukáže jedna z kapel, který psaly historii svýho žánru, a kdo si to nechá ujít, je máslo. Takže nashle na Mighty Sounds X.