Anna Pleslová | Články / Reporty | 20.11.2014
Glass Animals jsou kamarádi z dětství, opravdovou kapelu ale zformovali teprve před čtyřmi roky a debutové album Zaba vyšlo tohle léto. Původně měli předskakovat slavnější kolegyni MØ. Ta si to ale nakonec rozmyslela a jala se radši odpočívat a připravovat nové album. Nevadí. Kluci z Oxfordu alespoň dostali hlavní prostor vytasit všechny trumfy.
Ve vlhkém podzimním večeru jsem se i já vydala cestou do MeetFactory. S ubývající vzdáleností přibývalo čím dál více lidí a zaparkovaných aut a taky úměrně klesala má hipstr pýcha, že jsem kapelu objevila mezi prvními, tenkrát při sledování záznamu BBC Introducing Stage na letošním Glastonbury. Jaktože je tu tolik lidí? Dyť je to moje kapela! No nic. Jako předskokan pražská dreampopová formace Mayen. Lukáš Vydra, původně kytarista synthpopových Deaths, publikum kvalitně rozehřál, pozitivní tahané rytmy se do mrholivého večera příjemně hodily.
Glass Animals nastoupili ani ne s akademickým zpožděním. Do zvuků džungle se ze zákulisí vynořily čtyři postavy. Pódium bylo zvláštně poloprázdné. Dva klávesáci vzadu zvládli obsluhovat i kytaru a basu, bubeník se krčil vpravo a zpěvák Dave Bayley tak dostal hodně metrů čtverečních na své amazonské tanečky. Po úvodní Psylle přišlo hned nejsilnější kombo songů – Black Mambo, Exxus a nejznámější singl Gooey. Každý song byl odměněn kupou potlesku, křiku a rukama nad hlavou. Čekala jsem klidnější koncert, plný pohupujících se figur pod pódiem, nestalo se. Indie rock mixovaný s elektronikou a podivnými exotickými zvuky fungoval naživo výborně. Dík frontmanovi za neutuchající poskakování hned od prvního tónu, při zpěvu se zas svíjel a točil kolem mikrofonu jako černá mamba. Hlavní set zakončil cover Love Lockdown od Kanyeho Westa, aby se „skleněná zvířata“ do bývalé sklárny vrátila s přídavkem rozjeté Pools.
Sytě nabitá hodina. Kapela byla evidentně nadšená z nečekaně vřelého přijetí a z věty „I love Prague already“ byla cítit spontánní upřímnost. Glass Animals se k nám ještě vrátí. A my? My se vrátíme taky. Bylo to skvělé.
Glass Animals (uk)
18. 11. 2014 MeetFactory, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.