Glen Hansard dobyl Hrad

Glen Hansard se po roce vrátil do Prahy a dobyl Hrad. Už nahrávky z předchozího večera v Bratislavě slibovaly, že koncert bude jedinečný. A byl. I když se konal v prostorách, kde byste čekali spíše večerní róby a komorní atmosféru.

Jako předskokanku si Hansard vybral svéráznou písničkářku z Dublinu Lisu O'Neill. V bílých šatech a s červeným kloboukem na hlavě a lehce skuhravým hlasem zahrála na kytaru a piáno pár svých písní plus nějakou tu irskou lidovku. To vše s nadsázkou a humorem, který se projevil zejména v písni Elvis in My Kitchen. Jak je vidno ze slov „Elvis I give you Irish stew…“, i láska k hudebním idolům prochází žaludkem.

Začátek koncertu Glena Hansarda byl avizovaný na devátou večerní. Začal přesně. S úderem deváté stál na pódiu starý známý v červené čepici a s otlučenou kytarou a spustil jeden ze svých hitů Say It to Me Now. S pohledem upřeným na měsíc téměř v úplňku, který se houpal nad věžemi svatého Víta, ji zahrál tak, že všem bylo jasné, jak výjimečný tenhle koncert bude.

Na další skladbu přišli na pódium The Frames posílení o smyčcové trio a dechovou sekci. S Hansardem v čele působili jako dvanáct apoštolů zvěstujících své poselství. Setlist byl upraven tak, aby zazněly jak písně z Hansardovy sólové desky Rhythm and Repose, tak i starší a osvědčené věci z alb, které natočil s Frames i později v projektu Swell Season. V Love Don't Leave Me Waiting zazněl společný dvojhlas s kytaristou Robem Bochnikem, následovalo pozvání diváků pod pódium, které prolomilo bariéru mezi kapelou a publikem. Dechová sekce předvedla několik povedených sól a smyčcová jim zdatně sekundovala.

Pak Glen zůstal sám a, nemůžu si pomoct, tahle one man show mi přišla nejupřímnější. Z tichých pasáží přecházel do řevu, vyl do kytary, což ve spojení s měsícem nad Vítem a zesílenými efekty vytvořilo zážitek, ze kterého mrazilo, Hrad se otřásl v základech. Potkat Glena jako bezejmenného buskera někde na ulici, bez okolků mu vysypu obsah peněženky.

Nevadí ani, že třeba při Time to Give It Up vypadla sloka, cover verze Van Morrisonovy Astral Weeks přijalo publikum s nadšením, stejně jako následující High Hope. Když se opět přidala kapela, na pódium se vyškrábal mladík v červeném pruhovaném triku s potřebou něco říct publiku. Glen ho poslal zpátky (Fuck you, dude!) a chvíli se handrkovali, než mladík pochopil, že tenhle večer není o něm. Noční chlad nevadil, koncert pokračoval dál, skalní fanoušci si pobrukovali s kapelou. A co by to bylo za koncert Frames, kdyby nezazněla skladba Star, Star? Pódium se ponořilo do tmy, pod hvězdnou oblohou píseň získala nový rozměr.

Krátce před jedenáctou se kapela rozloučila, došlo na přídavky. Povinná byla oskarová Falling Slowly, pak se opět objevila Lisa O'Neill, kterou tentokrát doprovodili Frames. Prostor dostal i houslista Colm Mac Con Iomaire, který se smyčcem vykouzlil irsky podbarvenou melodii. Stand up and dance, jasný povel zvedl ze židlí i ty, co dosud seděli. Cover verze šedesátkového hitu Baby Don't Do It varuje před frakturou srdce. V irském podání měla grády, dráždivé dechové trio se předvedlo v plné parádě a rozpohybovalo nejen kapelu. Auld Triangle, neoficiální hymnu Dublinu, věnoval Glen Hansard Václavu Havlovi. K mikrofonu se v jednotlivých partech dostalo téměř na všechny z Frames a došlo i na zvukaře, který to s nimi táhne už dvacet let. I v Irsku platí: Co Ir, to zpěvák.

Hodiny ukazovaly 23:23 a dav se velmi nerad odebíral do víru noční Prahy. Vzpomínky na jedinečný koncert přetrvají.