Barka Fabiánová | Články / Reporty | 22.08.2013
Glen Hansard se po roce vrátil do Prahy a dobyl Hrad. Už nahrávky z předchozího večera v Bratislavě slibovaly, že koncert bude jedinečný. A byl. I když se konal v prostorách, kde byste čekali spíše večerní róby a komorní atmosféru.
Jako předskokanku si Hansard vybral svéráznou písničkářku z Dublinu Lisu O'Neill. V bílých šatech a s červeným kloboukem na hlavě a lehce skuhravým hlasem zahrála na kytaru a piáno pár svých písní plus nějakou tu irskou lidovku. To vše s nadsázkou a humorem, který se projevil zejména v písni Elvis in My Kitchen. Jak je vidno ze slov „Elvis I give you Irish stew…“, i láska k hudebním idolům prochází žaludkem.
Začátek koncertu Glena Hansarda byl avizovaný na devátou večerní. Začal přesně. S úderem deváté stál na pódiu starý známý v červené čepici a s otlučenou kytarou a spustil jeden ze svých hitů Say It to Me Now. S pohledem upřeným na měsíc téměř v úplňku, který se houpal nad věžemi svatého Víta, ji zahrál tak, že všem bylo jasné, jak výjimečný tenhle koncert bude.
Na další skladbu přišli na pódium The Frames posílení o smyčcové trio a dechovou sekci. S Hansardem v čele působili jako dvanáct apoštolů zvěstujících své poselství. Setlist byl upraven tak, aby zazněly jak písně z Hansardovy sólové desky Rhythm and Repose, tak i starší a osvědčené věci z alb, které natočil s Frames i později v projektu Swell Season. V Love Don't Leave Me Waiting zazněl společný dvojhlas s kytaristou Robem Bochnikem, následovalo pozvání diváků pod pódium, které prolomilo bariéru mezi kapelou a publikem. Dechová sekce předvedla několik povedených sól a smyčcová jim zdatně sekundovala.
Pak Glen zůstal sám a, nemůžu si pomoct, tahle one man show mi přišla nejupřímnější. Z tichých pasáží přecházel do řevu, vyl do kytary, což ve spojení s měsícem nad Vítem a zesílenými efekty vytvořilo zážitek, ze kterého mrazilo, Hrad se otřásl v základech. Potkat Glena jako bezejmenného buskera někde na ulici, bez okolků mu vysypu obsah peněženky.
Nevadí ani, že třeba při Time to Give It Up vypadla sloka, cover verze Van Morrisonovy Astral Weeks přijalo publikum s nadšením, stejně jako následující High Hope. Když se opět přidala kapela, na pódium se vyškrábal mladík v červeném pruhovaném triku s potřebou něco říct publiku. Glen ho poslal zpátky (Fuck you, dude!) a chvíli se handrkovali, než mladík pochopil, že tenhle večer není o něm. Noční chlad nevadil, koncert pokračoval dál, skalní fanoušci si pobrukovali s kapelou. A co by to bylo za koncert Frames, kdyby nezazněla skladba Star, Star? Pódium se ponořilo do tmy, pod hvězdnou oblohou píseň získala nový rozměr.
Krátce před jedenáctou se kapela rozloučila, došlo na přídavky. Povinná byla oskarová Falling Slowly, pak se opět objevila Lisa O'Neill, kterou tentokrát doprovodili Frames. Prostor dostal i houslista Colm Mac Con Iomaire, který se smyčcem vykouzlil irsky podbarvenou melodii. Stand up and dance, jasný povel zvedl ze židlí i ty, co dosud seděli. Cover verze šedesátkového hitu Baby Don't Do It varuje před frakturou srdce. V irském podání měla grády, dráždivé dechové trio se předvedlo v plné parádě a rozpohybovalo nejen kapelu. Auld Triangle, neoficiální hymnu Dublinu, věnoval Glen Hansard Václavu Havlovi. K mikrofonu se v jednotlivých partech dostalo téměř na všechny z Frames a došlo i na zvukaře, který to s nimi táhne už dvacet let. I v Irsku platí: Co Ir, to zpěvák.
Hodiny ukazovaly 23:23 a dav se velmi nerad odebíral do víru noční Prahy. Vzpomínky na jedinečný koncert přetrvají.
Glen Hansard & Band (irl)
20. 8. 2013, terasa Jízdarny Pražského hradu, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.