Martin Šinkovský | Články / Recenze | 02.02.2019
Britský komiksový autor Luke Pearson představil světu v roce 2010 modrovlasou dívku Hildu, která žije se svou mámou v domě, jehož okolí je naplněné různými prapodivnými bytostmi ze severské mytologie. Kritické ohlasy se shodovaly v nadšeném přijetí a Pearsonova poetika byla srovnávána například s japonskou legendou animovaného filmu Hajaoem Mijazakim (Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie).
Není proto divu, že původně komiksová Hilda nahlédla i do jiných médií. Netflix v loňském roce představil první řadu stejnojmenného seriálu a ve stejném roce si na své přišli i fanoušci „klasické“ literatury. Adaptování se chopil britský spisovatel dětské literatury Stephen Davies a jeho knihu Hilda a pidilidi ilustrovala Seaerra Millerová, jejíž styl zákonitě vycházel z výtvarné podoby původní Pearsonovy Hildy.
Hilda a pidilidi je příjemně malá knížka, která je už svou typografií určena nejmenším čtenářům. Také styl krátkých vět a kapitol odpovídá nejmladší cílové skupině. Obsahově však kniha poněkud zklamává očekávání (přiznám se, že byla veliká). Nejde totiž o nové a originální příběhy z Hildina světa, ale v podstatě o přepsané příhody, které známe z komiksu. Samozřejmě že ne doslova, některé rozdíly tu jsou, ale i tak jde o příběhy s minimem nové autorské invence.
Davies navíc velmi otrocky popisuje jednotlivosti, které známe z komiksu elegantně nakreslené. Nevědomky tak ukazuje hlavní sílu Hildy, spočívající ve spojení silného příběhu a poutavé vizualizace jejího světa. Některé kouzelné momenty z komiksové Hildy trpí pod přílišným nánosem popisnosti a doslovnosti, vezměme kupříkladu postavu Poleňáka a dění kolem něj – v komiksu působil nenápadně a vedl vedlejší groteskní linku, v knize toto vůbec nefunguje.
Pokud však odhlédneme od komiksu, může být tato kniha dobrým startem pro děti, které ještě neumí číst. Rodičům se přeci jen lépe dětem čte, než ukazuje a vysvětluje komiks. V tomto směru a případně jako lákadlo čtenářů ke komiksům může tato kniha posloužit zdárně. Ovšem rozšíření příběhů z Hildina světa se nekoná. Na to si musíme počkat do dalšího komiksu.
Stephen Davies, Seaerra Millerová - Hilda a pidilidi (Paseka, 2018)
web nakladatelství
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.