Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

Radikální vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu, a přitom tento proces nazývat „přirozený vývoj“ či eufemisticky „optimalizace výroby v rámci ekonomického růstu“. Spisovatel, sociolog a aktivista Raj Patel a environmentální historik a geograf Jason W. Moore ve společné knize vycházejí z teze, že dějiny kapitalismu jsou od začátku podmíněny snahou udělat svět laciným za pomocí laciné přírody, peněz, práce, péče, potravin, energie a nakonec i laciných životů. Pro tento věk našli příhodný název „kapitalocén“.

Celý proces kapitalizace světa započal v době Kryštofa Kolumba, kdy se v myšlení lidí zrodila binarita protikladů Civilizace versus Příroda, v rámci touhy po dobývání a osobním vlastnictví, s jehož konceptem přišli tehdejší zakladatelé liberalismu typu Thomase Hobbese. Na příkladu ostrova Madeiry autoři ukazují, že už v patnáctém století lidé dokázali odlesnit, vytěžit a zotročit tento rajský ostrov, i když neměli zdaleka takové technologie, jako máme dnes. Proces postupně pokračoval v dalších částech světa, kde si racionalizace a modernizace podávaly ruku ve prospěch jedinců, toužících po koncentraci moci za pomocí komodit jako guáno, ledek, zlato, stříbro či později ropa.

V průběhu historie však docházelo i ke vzpourám proti tomuto systému, když lidé prohlédli, že vyhovuje jen úzké menšině. Přišly i velké hospodářské krize, po kterých se však našly další strategie zlacinění a celý koloběh se rozjel nanovo. (Podobně jako po poslední ekonomické krizi v letech 2007-9, kde to vypadalo, že se celý neoliberální systém zhroutí, nicméně nakonec opět nabral nový dech.)

Princip „zlacinění světa“ lze v současnosti jednoduše popsat jako produkci co nejvíce výrobků (často zcela zbytečných), jež jsou dosažitelné pro co nejvíce lidí, za účelem maximalizace zisku několika jednotlivců. A to mnohdy za cenu otrocké či dětské práce, jako je tomu například v případě těžby koltanu v Kongu, potřebného k výrobě mobilních telefonů. Jak se píše v knize: „Naše laciné věci nevznikly nějakým kouzlem, samy od sebe. Vzešly z brutální alchymie idejí, dobývaní a obchodu, který tvoří moderní svět.“

Autoři se snaží přiblížit i možnost opuštění hluboce zakořeněného systému myšlení, založeného na ziskuchtivosti a neustálém konkurenčním boji. Redistribuce zdrojů by tak měla fungovat ve prospěch širší společnosti, zároveň by mělo dojít k opravdovému zrovnoprávnění žen a domorodých etnik, které byly v lidské historii nejvíc marginalizovány. Z lidské práce by měla vzniknout důstojná a jedince rozvíjející činnost, ne jen laciná komodita. K tomu by však bylo zapotřebí pokusit se uznat, že i člověk je součástí přírodního ekosystému a že z něj není vydělen, či dokonce jemu nadřazen. Pak je snad možná i náprava pomocí kolektivní reimaginace, jakéhosi znovustvoření společnosti v solidárnějším pojetí a při šetrnějším zacházení s naší planetou.