Václav Valtr | Články / Reporty | 26.06.2024
O tom, že americkou zpěvačku a kytaristku Chelsea Wolfe netřeba dlouze představovat, svědčil fakt, že smíchovskou MeetFactory snadno vyprodala. Její osobitý projev, ve kterém se potkává něžné písničkářství, éterický a zasněný zpěv, drsné kytary a hlukové plochy si našel nemálo fanoušků i u nás, a tak se na akci v parném nedělním podvečeru tvoří dlouhá fronta. S pobavením zaslechnu variace na stejné téma: „Jdu na Chelsea, ale když už jsem tu, tak se kouknu na předkapelu.“
Islandské trio Kælan Mikla sice přitáhlo i část publika, nicméně organizátory avizovaný „andělský vokál“ Laufey Soffía je v porovnání s deskou rozpačitý a jinak příjemně pulsující synthpop s ozvěny EBM, industrialu i folku sráží dolů. Pro mnohé zapomenutelné intermezzo.
Nedostatečná klimatizace a vyprodaný sál není nejlepší kombinací a nemožnost dostat se na kloudnou vzdálenost je poněkud frustrující, ale příjemně napjaté očekávání průvodní jevy snadno přehluší. Wolfe nastupuje decentně, přesto sebejistě i se svou kapelou a okamžitě si bere veškerou pozornost. Je až s podivem, že zpěvačka v začátcích kariéry bojovala s trémou a koncerty pro ni prý byly utrpením. Z naprosto suverénního vystupování a sebevědomého hlasového i kytarového projevu to není znát ani v nejmenším.
Celý set je promyšlený, jedna skvělá píseň střídá druhou a samotná Wolfe se topí uprostřed jeviště v záplavě rafinovaných světel a kouře v pečlivě vybraných barevných schématech. Vizuální stránku je třeba vypíchnout, protože zvolená dramaturgie představují synestetické blaho. Očekávatelně byl největší prostor vyhrazen letošnímu albu She Reaches Out to She Reaches Out to She, což jistě nezasmušilo žádného fanouška v sále, protože jde o úchvatnou nahrávku, jednu z jejích nejlepších.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Záhy se ale projevila největší bolest večera, až zarážející slabá hlasitost. A teď ze mne nemluví zapřisáhlý fanoušek Swans, ale zkrátka někdo, kdo od zkreslené kytary očekává alespoň trochu bordel. Ačkoliv zvuk postupně sílil, rozpačitý dojem, kdy ve velkém sále zněl sound pro malý obývák, zůstal. Samotná povaha jejích písní, které jsou nezřídka vystavěny na silném kontrastu mezi něžnými pasážemi a agresivními vložkami, tím dostala na frak a celá show, až na výjimky, postrádala intenzitu.
Tu Wolfe doháněla projevem, který byl naprosto profesionální a uhrančivý a nálož nového alba působivá. Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary. Ať už šlo o hořkosladkou Deranged for Rock & Roll, intimní The Liminal nebo akustickou Flatlands, kterou dala až napotřetí, což ji publikum rádo odpustilo, Wolfe předvedla nejen technické mistrovství, ale především silný emoční náboj.
Jen škoda, že až v několika závěrečných skladbách, jako třeba v Carrion Flowers, se akustika v sále začala intenzitou alespoň blížit koncertu s elektrickou kytarou. Chelsea Wolfe je od svého začátku spojována s metalem a používá ho tu jako koření, tu jako zásadní stavební kámen své tvorby. O ten jsme zůstali trochu ochuzeni, a tak se při odchodu zdálo, že nejrozjařenější jsou zarytí fanoušci, tedy ti, kteří si přezpívávali většinu písní a čekali na svůj oblíbený hit. Mně zůstane vzpomínka na skvělý koncert s tím, že mohl být o mnoho lepší…
Chelsea Wolfe (us) + Kælan Mikla (is)
23. 6. 2024 MeetFactory, Praha
foto © Mária Karľaková
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024
Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.
Akana 19.06.2024
Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“
Eva Karpilovská 17.06.2024
Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?
Tomáš Jančík 15.06.2024
Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…
Zdeněk Němec 11.06.2024
Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.
Marek Hadrbolec 05.06.2024
První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.
Helena Konvalinová 03.06.2024
Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.