Můžete si střihnout tipovačku, koho z letošního programu LGW přivezou Heartnoize, kdo se objeví v Topolovém hájku, kdo na stránkách Full Moonu. Dvěma slovy: akce roku.

Razítkem kvality je v neděli spuštěný předprodej na další ročník – dvě třetiny celofestivalových vstupenek se vyprodalo za několik hodin. Už máte ten svůj?

Na oltáři Janskerku stojí čtyři kotoučové magnetofony, tolik najednou jsem jich možná nikdy neviděl. Tolik jich nemá ani Amák v Golden Hive, napadne mě okamžitě.

„Která kapela vás zaujala nejvíc?“ Anketa, kterou spouští neznámý týpek na terase TivoliVredenburg začíná být čím dál vtipnější, zeptá se asi osmi lidí...

Kdo byl uvnitř? Otázka, která trápila první den festivalu Le Guess Who? většinu jeho návštěvníků. Groote Zaal patřil celý úvodní den projektu Anonymous.

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Může být nejlepším koncertem festivalu ten, ze kterého jste odešli? Snadno.

Sedíme v Cafe Derat, což, jak za ta léta asi už víte, není žádná kavárna, ale bar s kraftovými speciály z celého světa.

„He love to talk, but he hate of conversation.“ Non-Fiction Writer od rotterdamských Lewsberg mi hraje na cestu domů, Mourning [A] BLKstar se bojím pustit...

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes den, nám nikdo nevezme.

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly...

Všechno svítí, okna jsou odhalená, domky jako z cukrkandlu. Navíc to tu zase žije, každý podnik má vytaženou zahrádku venku, nedostatek stupňů dohánějí tepelné zářiče, všude je veselo.

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Please the Trees hráli v neděli odpoledne v klubu WAS. v báječné společnosti Hot Snakes a Mudhoney.

Tohle se může stát jenom tady, napadá mě při pohledu na osamoceného Theona Crosse, který na rozlehlém pódiu sálu Ronda se svou tubou diktuje rytmus i kroky dvěma tisícovkám nadšených návštěvníků.

O zprávy jako „Jpegmafia okamžitě“ nebo „Bliss Signal epično“ není nouze, zásadní zážitky kamarádů jdou zjevně ruku v ruce s osobním špatným výběrem.

Saxofonista Shabaka Hutchings se v koženém křesle v decentní recepci utrechtského hotelu Karel V pobaveně usmívá a rozhazuje rukama, oba ale víme, že tahle nadsázka...