Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 14.11.2022
Neděle večer, Café DeRat, Utrecht, Nizozemí. Po dvou dnech se setkáváme znovu na místě činu, opět s Koenem. Vypráví o odpolední session místních kapel, kterou jsem bohužel propásl. Čtvrtý den festivalu – únava, pomalost i přehršel vjemů. Tentokrát jsou s námi ještě zástupkyně slovenské výpravy, s Paulou z Nové Cvernovky na doporučení místních zkoušíme belgický pivní speciál gueuze Cantillon. Chutná to jako oranžové víno, shodujeme se a padne i vzpomínka na Oranžistu od Slobodného Vinárstva. Vedle hrají tři pánové nějakou deskovou hru, kolem se prohání dvě kočky. Je tu klid. Butikový festival.
Butikový i proto, že si na něm můžete dovolit podobné pauzy, byť každá z nich stojí hned několik koncertů. Jenže přísun vjemů je tak intenzivní, že jsou vydechnutí nutná. Zvlášť u akce, která trvá čtyři dny. Máme tu skupinový chat, do kterého chodí jedno hodnocení za druhým. Weird pop, píše někdo o koncertě dvojice Panda Bear a Sonic Boom, což mi sedí nejen na jejich hudbu, ale na celé Le Guess Who?. Slovo populární tu dostává úplně jiný význam, příkladem budiž nedělní koncerty Horse Lords nebo Gnod, nabité k prasknutí. Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě. A je to tak v pořádku, tady jsou jejich lidi. Ze všech koutů světa. Pár hodin před koncem akce přichází email od pořadatelů, že návštěvníci letošního ročníku festivalu se do Utrechtu sjeli z padesáti různých zemí. Padesáti.
Thiago Nassif byl pro mě jedním ze zásadních lákadel letošního ročníku, jeho desku Mente jsem v roce 2020 protáčel neustále a dodnes si ji pravidelně pouštím. I proto raději vynechávám odpolední program, čtvrtý den začínám rovnou v Ekku. Jen aby toho nebylo moc, říkám si, když vidím, jak jsou Nassif a spol. rozjetí. Poťouchlé i poučené, po dvou třech skladbách si to všechno skvěle sedá, principiálně jde o podobnou věc, jakou udělala předevčírem Lucrecia Dalt. Obě alba jsou tak vycizelovaná, že to živě nejde zopakovat, takže je na čase změnit aranže i dynamiku. Thiago Nassif se do toho ponořil ještě hloub, z jednotlivých skladeb zůstaly pouhé fragmenty, kterým dává úplně nový kabát producentka a sound designérka Bella. Ta na sebe právem strhává možná ještě víc pozornosti než Nassif. (Až do včera jsem nevěděl, že existuje něco jako light theremin.) Zároveň ale nejde o žádné konceptuální divadlo, pokroucený elektro funk v podání trojice neztrácí tempo a rytmus ani v těch nejtišších pasážích. Skvěle vygradovaný set zakončuje Soar Estranho s repetitivním proto rapem. Parádní.
Z Café DeRat procházíme vyprázdněným centrem zpět k Tivoli Vredenburg, ani se nechce věřit, že nás ještě čeká The Bug nebo závěrečná afterparty, útlum je zjevný. Bug s all stars sestavou fajn, i když některým se to zdá potichu, po chvíli mizím na houpavé duby v podání Dennise Bovella. Silly Games pochopitelně chybět nemohou, ve čtvrtek v Kasárnách si je pustíme také. Nejlepší ročník, zase, říkám při závěrečném setu DJ Fitze a jeho crew šéfovi festivalu Bobu van Heurovi, který se u toho potutelně culí, vypadá spokojeně. Při Fitzově setu je Shazam v permanenci, některé věci ale ani algoritmy nepoznají, latino verzi velvetovské klasiky Venus in Furs si ještě budu muset dohledat. Nakonec to vzdávám, telefon míří do kapsy a doluji poslední zbytky sil k úlevnému tanci. Zůstáváme s Mášou až do poslední skladby, naštěstí tady mají rozum a ve tři se rozsvítí. Takhle dlouho jsem tu snad poslední den ještě nebyl. Nejlepší ročník. Tak za rok.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.