David Loch | Články / Reporty | 18.12.2013
Dvě čáry na zdi a je to obraz. Nebo dvě čáry jakože druhý ročník festivalu experimentální hudby Kontra2punkt pod hlavičkou bratří v triku z čtrnáctideníku A2? Nedělní osazenstvo HooDoo baru už ví, jak se rozkládá melodie na fragmenty a vážnost mění v kostky z písku.
Stavět hlukovou zeď začala nejdřív ostravská trojice At Bona Fide. Kutilové, kterým ke štěstí stačí kytara, basa a bicí osekané na to nejnutnější. Ačkoli by se tady chtělo volat po příměru k shoegazeovým veličinám, blíž mají k Ty Segallovi. Majákem rytmus bicích, jinak hurikán Katrina. Jako by ovšem publikum čekalo na něco jiného, u předposlední skladby nikdo nezatleskal. Nejlepší představení večera.
Následující performance se daly zjednodušeně charakterizovat jako vystoupení propadnuvších z hudebky či naoko hozené neuchopitelnosti. Francouzské duo Ilill působilo jako při vaření dortu pro císaře pána. Vokálně leckde nepřiměřené, přesto byla na strukturách skladeb znatelná snaha o stavbu ve stylu Cocteau Twins. Tu postrádal švýcarský Joke Lanz. Vševypovídající scéna z jeho vystoupení: Soustředěné publikum, které je soustředěné snad jen proto, aby vysosalo, co chce básník říci. Temnotu celého prostoru prozařují zelená a červená světla. Skladba končí. Do ticha se náhle ozývá dívčí „ano“, které však patří příchozímu hovoru. Dosud vážné publikum se rozesměje a v tom jako by někdo strhl oponu. Zbytek vystoupení už Lanz jen glosoval sám sebe.
Rumpeln z Mnichova sebou zas plácal o zem jako ryba na suchu, rozdíl mezi ním a Lanzem byl ale ve vědomé parodičnosti. Propojení hudby s videoprojekcí bylo náhlé a budilo pocit neklidu, možná i z nepředvídatelnosti Rumpelnových pohybů, kdy prostor před podiem mu byl malý a téměř kopal do obvodů první řady. Přestože si odbyl jen patnáct minut, energie byla cítit ještě na Urbanfailure. Ten se ke slovu dostal hluboko v noci, což se podepsalo na počtu vědomě přítomných. Možná kdyby byl na programu jeho tanečnější set o dvě hodiny dříve, sklidil větší ohlas.
Pro mě z festivalu bohužel nic nevyplynulo, možná zklamání. Necítím se obohacen o nový světonázor, ani o krůček víc nakloněn tvorbě následovníků musique concrète či Johna Cage. Ano, má smysl ukazovat i tuhle tvář hudby. Jen bych příště uvítal méně ledabylou produkci, aby festival oslovil více než jen hrstku statečných.
KontrA2punkt - Festival postžánrové experimentální hudby
15. 12. 2013, HooDoo, Praha
http://kontra2punkt.klangundkrach.net
foto © Jiří Volejník
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.