Informace Eliot Sumner

V závěru první dekády se na scéně objevila indie poprocková skupina I Blame Coco, kterou dala dohromady Eliot Paulina Sumner – dcera zpěváka Stinga. Pozornost na sebe strhla dokonale vyprodukovanou electropopovou hymnou Caesar s hostující Robyn, jenže ve velké produkci a rádoby špinavých, uhlazených klipech se zpěvačka příliš konformně necítila. Navíc debut The Constant (2010) byl oproti singlům přijat velmi chladně. I Blame Coco postupně vyšuměli, aby vznikl prostor pro zpěvačku samotnou. Vyvrcholení restartu kariéry přichází právě teď s vydáním dlouho odsouvané prvotiny.

Popový repertoár nahradila rockovým, se zálibou v osmdesátkových syntezátorech. Zpěvačce se podařilo autorsky vyspět a konečně přišla s vlastní kůží na trh, jakkoliv slyšíme ozvěny různých trendů. Lze ocenit větší prostor pro syrový hlas, který byl v minulosti ukryt za popové melodie. Přidejme i osobní texty, když nejvíce zasáhne skladba Species. „They’re not sure about the species, They’re not sure about the gender.“ Sama se pak nechala slyšet, že po dvou letech chození s jinou ženou se s určitým genderem neidentifikuje.

Při padesátiminutové stopáži by bylo kde brát. Taková Halfway to Hell zbytečně narušuje potemnělou náladu příklonem k tuctovému rocku, stejně jako Say Anything You Want působí klišovitě a opakuje už jednou řečené. Také by jako jediná bez problému zapadla do repertoáru I Blame Coco. Bez nich album drží lépe pohromadě.

Zbylá desítka včetně bonusového tracku se pohybuje mezi temnějšími polohami, z nichž prosvítá naděje, jednou přidá více rozmáchlých elektro synthů, podruhé zase kytar. Eliot Sumner připravila vyspělou indierockovou desku, na které nenajdete podbízivé kousky, jež by časem ztratily na atraktivitě, jako se tomu stalo u již zapomenutého alba The Constant.