Dominika Prokopová | Články / Reporty | 23.06.2014
Potemnělé předsálí a v něm Karel. Ve vaně. Dobrý. Co že to má dneska udělat? No tak ráno je tam znásilnění ve vaně, pak ustřelit hlavu tomu šmejdovi z první řady, pustit psy... jo, a dát namrazit vodku. Takový normální den jednoho opričnika. Nadčasová satira Vladimíra Sorokina v režii Kamily Polívkové s Karlem Dobrým v hlavní roli, který dělá čest svému jménu a podává nedostižný výkon. Není jen Dobrý, je nejlepší. Cenu Alfreda Radoka už má dávno doma.
Opričnik. Stoupenec cara, člen jeho osobní gardy a loajální ctitel. Jaký je? Na lidi trochu pes. Pes, jenž s neutuchající věrností chrání svého pana přede všemi. Pes, který vrčí, kouše a trhá. Pes, který poslušně hlídá a spí vždy jen na jedno ucho. Pes, který vyčenichá, co se dá. Pes, který může mít vzteklinu a vymknout se kontrole. Pes, který je také symbolem opričnictví. Jaký je pes, takový je opričnik.
Opričné vojsko je zpět. Ruský spisovatel a dramatik Vladimír Sorokin si pohrává s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby opričnina nebyla oporou pouze pro samoděržaví Ivana IV. Hrozného v šestnáctém století, ale i mocného cara Gosudara v roce 2027. Opričnik Andrej Danilovič si naopak pohrává s myšlenkou zcela jinou. Co kdyby jich nebylo? Zjihlý opričnik při takové představě tiše pláče nad vanou. Tato představa je pro něj příliš hrůzostrašná, jeho obětem však umožňuje žít a přežít. Aby mohl ještě lépe a zodpovědněji chránit svou vlast a svého milovaného cara, potřebuje jen pár maličkostí. Chlast, drogy a padnoucí oblek. S uhrančivostí kobry sleduje vše živé kolem. Je všudypřítomný, i když se nepohne z místa, každé jeho gesto přikovává přihlížející k podlaze víc a víc. Krev, která při sledování opričnikova počínání tuhne v žilách, je cítit všude kolem.
Andrej Danilovič je mužem zcela oddaným věci. Týrání, vraždění a prznění žen nepřátel státu je pro něj denním chlebem a zároveň oblíbenou kratochvílí. Cizí krev jej nepošpiní, naopak ji hrdě ponese na svých rukou. Nad těly svých obětí pak bude promlouvat o tom, jak ho trápí takové zlozvyky jako kouření a zasněně rozprávět o bělosti sněhu, jenž má tu moc vše skrýt. Bude zpívat tenkým hláskem malého chlapce tichou modlitbu a bude to ještě děsivější než mučení v přímém přenosu. Opričnikovo chování bere dech. Herectví Karla Dobrého taky. Atmosféru skvěle dotváří jednoduchá scéna s vanou a přítmím, jež je dostatečně zlověstné. (Výpravu má na svědomí rovněž režisérka Kamila Polívková.)
Opričninu si nevybíráte, ona si vás najde sama. A když s vámi náhodou někdy skoncuje, už nebudete chodit, budete se jen plazit. Když s námi Andrej Danilovič skončil, poslušně jsme se odplazili. A můžeme být rádi. Tohle si totiž budeme pamatovat a budeme rádi, že jsme byli u toho. Nezbývá než si přát, aby Karel byl tak dobrý i nadále. A aby opričniků nebylo. A aby se velice aktuální poselství této inscenace doneslo k co největšímu počtu diváků.
Vladimír Sorokin / Kamila Polívková: Den opričnika
14. 6. 2014, Studio Hrdinů, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.