Anna Mašátová | Články / Reporty | 16.03.2014
„You road I enter upon and look around, I believe you are not all that is here, I believe that much unseen is also here.“ (W. Whitman)
V dětství nás učili, že Ema mele maso a má mámu, teď v dospělosti si doplňme, že Honza Foukal má alter ego Johannes, Johannes má truck a hlavou mu jdou noty i slova. Nekonečné americké dálnice, noční cesty, únava a Johannesův smutek i radosti vedly k sepsání písní, Foukalova potřeba pedal steel kytary mu do cesty přivedla kytaristu Josefa Štěpánka, ten zase za flanelku přitáhl bubeníka Davida Landštofa a basáka Honzu Lstibůrka, z hlubin nočního baru se vynořily Harvey Sisters, někde objevili basáka a.m. Almelu a kapela byla na světě. Nebo to možná bylo všechno jinak, kdoví, ale Honza Benz Foukal to tak v úvodním proslovu večera tvrdil. Jisté je jedno. Ať spojilo kovboje s nohou na pedálu a půvabné stopařky umění nebo ohnivá voda, Johannes Benz vydává desku na novém labelu Tranzistor. Doufejme, že One Way Road nebude jednosměrkou na cestě, ale naopak povolenkou k životní jízdě.
Dalo se předpokládat, že křest alba s vůní spálených gum a benzínu bude tak trochu dobrodružstvím. V NoDu bylo připravené pódium jak pro kapelu trpaslíků, postupně se na něm zjevovaly postavy, které za vydáním desky stojí, z repráků zněla nahrávka. Poklidný mejdan narušila opona padající k zemi, vynořilo se pódium opravdové, s hvězdným nebem a výfukem nad námi a kapela se předvedla naživo, jak se sluší a patří.
Zda je tuzemské publikum připraveno na jiné country, než jsou Greenhorns, Rangers či tesklivost bratří Nedvědů, je otázkou, ale Foukalovo charisma a drajv se s českou nedůvěrou jistě hravě vypořádá. Příjemné melodie, melancholické texty a výborně hrající kapela si doufejme za rok odnesou v klání hudebních cen nejednu sošku. Z hlavy se dostávají benzovské skladby těžko a baví bez ohledu na počet přehrání. Do té doby přejme slovy jáhna a křtitele desky Tomáše Kabely, aby apoštolové Johannese Benze dále šířili jeho kázání a zvěst o něm kolovala po celém světě.
Parta už má v záloze hned několik věcí, co na albu nenajdete, takže se vypravte na koncert, nejbližší příležitostí bude pražský Febio Musicfest. Road movie bez plátna se vydává na štreku, sledujte ji, třeba se zastaví i na odpočívadle blízko vás.
„Allons! the road is before us! It is safe - I have tried it - my own feet have tried it well - be not detain’d!“
Johannes Benz
15. 3. 2014, NoD, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.