Maria Pyatkina | Články / Recenze | 21.05.2018
Již první klávesové akordy v úvodní Into the Sea naznačují, že se Ought vydali novým směrem – Room Inside the World je nejvyleštěnější deska, kterou tahle kanadská postpunková kapela kdy nahrála. Možná za tím stojí i spolupráce s větším indie labelem Merge, ke kterému přešla od kanadského Constellation. Frontman Tim Darcy ale hovoří o záměru vytvořit opravdu „studiovou“ nahrávku. Předtím se jejich hudba rodila rychle, během jamování o volné chvilce, tentokrát si Ought udělali digitální moodboard a šířili mezi sebou i na dálku nejrůznější inspirace a nápady, novou desku kompletovali jako mozaiku, promýšleli a dolaďovali každý detail.
Nejvíc se pečlivá práce odrazila na dynamice skladeb: téměř každá z nich těší zajímavým přechodem, ve kterém se sofistikovaně mění rytmy a nálady. Zvuk je tady mnohem čistší, špinavé přetížené kytary se uklidnily a do popředí vystoupil objemný a melodický Darcyho zpěv, který tentokrát odhaluje až nečekané hloubky. Od syrového a tvrdého zvuku předchozí nahrávky Sun Coming Down se Ought posunuli do new wave prostorů. Postpunk je na Room Inside the World úplně jiný: zamyšlený, vyrovnaný, melodický. Právě v takovém duchu se nesou první tři písničky, pak ale následuje rafinovaný radiový hit These 3 Things dokreslený smyčci, bicí mašinou a „tleskajícími“ perkusemi. Desire pak vybočuje z celé tvorby Ought nejvíc: díky zpěvu a lehkému soulovému nádechu zní jako balada od Dexys Midnight Runners. Sám Darcy však za nejpřekvapivější věc na desce považuje klidnou až ukolébavkovou skladbu Brief Shield; skupina prý ze začátku vůbec nechtěla vytvořit něco tak jemného.
V některých momentech album uchvacuje. Například tím, jak se lenivý valčík Take Everything pomalu roztáčí v hlučný krautrock a pak se vrací zpět. Into the Sea si pohrává s rytmy a přímočará postpunková Disafectation se v prostředku zasekává a znervózňuje synkopami kláves a kytar. Svěží přístup k žánru i zvuková pestrost si určitě zaslouží pozornost i pochvalu, žádná srdeční rána se nerozevře a žádná tvůrčí (ani ničivá) energie se neprobudí. Zdá se, že se Ought nechali unést leštěním nových písniček natolik, že omylem setřeli i jejich emoční vrstvu.
Ought – Room Inside the World (Merge, 2018)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.