Jakub Béreš | Články / Recenze | 05.03.2015
Rae Morris je jednadvacetiletá zpěvačka z Anglie, jejíž tvorba balancuje na pomezí moderního folku a dívčího popu. Debut vyšel před pár týdny, ale její hlas jste už mohli slyšet mnohem dříve. První singl Don’t Go (2012) uzavíral šestou sérii kultovního seriálu Skins. Poté dostala šanci jet turné s Tomem Odellem, kapelou Noal and The Whale a velký prostor měla během tour Bombay Bicycle Club, které doprovázela jako vokalistka a také se podílela na jejich úspěšném singlu Luna. Minulý podzim Rea zavítala do Prahy jako speciální host na koncertu George Ezry. A na přelomu roku ji ostrovní hudební kritici nominovali do ankety BBC Sound of mezi patnáct nejnadějnějších mladých interpretů.
Zpěvačka během minulého roku vydala čtyři singly, které najdeme na debutu Unguarded: Skin, Do You Ever Know, Cold a Closer, přičemž prorazit se jí povedlo až s tím posledním. Closer nabízí příjemnou kombinaci chytlavého popu a folku, která je zároveň stravitelná pro mainstreamová rádia. Píseň neurazí, ani nenadchne, pohladí po uších, ale nevryje se do nich. Stejný problém se nevyhnul ani celé nahrávce. Větší náboj má ještě singl Under the Shadow, který se díky chytlavosti probojoval na tři týdny i do první stovky britské hitparády.
Nahrávka má dvanáct songů. Šest jich vyšlo už předtím a zbylá polovina písní není tak působivá, od originálního písničkářství se obrací k průměrnému popu. Příkladem je singl Cold, který brutálně naruší jinak příjemný chod desky, spíše než o parodii béčkového popu se jedná o jeho nápodobu. Bylo by možná lepší odolat tlakům, debut ještě o chvíli odložit a připravit si silné písně, ve kterých by Rea Morris vynikla jako písničkářka a ne jako popová hvězdička. Proti sobě tak stojí silná první polovina desky, připomínající Ellie Goulding v době, kdy ještě nebyla dvorní dámou Calvina Harrise, a ten zbytek. Deska byla vydána příliš pozdě, aby nahraný materiál zahýbal žebříčky, a příliš brzo na to, aby se jednalo o výjimečnou nahrávku.
Čas debutového alba skončí v momentu, kdy se éterem zrecyklují singly, takže by si zpěvačka měla chystat nový materiál, který odpoví na otázku, kam její tvorbu zařadit. I kdyby se mělo jednat o rádiové kousky, stále budou vynikat mezi konkurencí, která mění pop v laciný taneční žánr. U Rae Morris se něčeho podobného bát nemusíme.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.