Když padaly trakaře (Boskovice 2014)

Páteční program Boskovic poskytoval oproti tomu čtvrtečnímu poměrně širokou škálu žánrů a nebyl problém si vybrat podle svého gusta. Začaly fungovat všechny scény (Uni v Panském dvoře, Hrad, Kino Panorama, Palouk před Hradem, hudebně-divadelní stan Potrvá, Zámecký skleník nebo Letní kino) a návštěvník se tak dostal do klasické pozice festivalového běžce. I když nutno říct, že Boskovice, ač poskytují mnoho různých prostorů, rozhodně nespadají do kategorie hektických akcí, což je dáno také tím, že čím dál početnější skupinu návštěvníků tvoří rodiny s dětmi. Takže i přes nepřízeň aprílového počasí se velmi rychle rozprostřely deky a pikniky.

Sympaticky umístěná Uni scéna napravila absenci drsnější a punkovější hudby, jako první vystoupil Sklad by Walda, stojící někde mezi art folkem a akustickým rockem. „Pokusný básník, občasný čmáral, zloděj duší, muzikant a dělník na hnilé noze“ předvedl vtipnou kytarovou šou, která se krásně hodila jako otvírák pro kocovinou opuchlé čtvrteční návštěvníky.

Hned po něm nastoupila Ira Mimosa – křehká víla s francouzským srdcem, kterou někteří návštěvníci překřtili na francouzskou Lenku Filipovou. Stává se z toho tak trochu klišé – krásné, křehké, francouzské, tiché a něžné. Jste-li emocionálně nestabilní mladík nebo slečna, kteří se rádi procházejí po deštivé Paříži a hledají svou pravou lásku, tato hudba je pro vás jako dělaná. Ira Mimosa se nedá nic vytknout, ale kdy už konečně někdo bude mít koule na to být „křehká germánská víla“ a dělat něco jinak?

Příjemným osvěžením byl Antikvariát, kde probíhalo autorské čtení Michala Šandy z knihy MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara. Alkoholicky vtipné scény ze života spisovatele skvěle doplňovaly písně Dřevěných Pytlí v Jutových Uhlích. Po historkách o vypitých panácích a pochybných existencích nezbývalo nic jiného, než si jít koupit víno – koneckonců jsme na Moravě. Zpátky na Uni, kde dohrála Martina Trchová se svým triem. Příjemná písničkářka, která pobaví svými texty. Zaznělo přirovnání k Zuzaně Navarové – ostatně pokud jste písničkářka, tak vás asi nic jiného ani nečeká. Velmi milé prolínání veselých a pozitivních tónů a textů plných zpěvaččiných běsů.

A pak se během velmi zvláštního představení výtvarníka Petra Nikla zatáhlo nebe a na Vasilův Rubáš už padaly trakaře. Chvíli se čekalo, jestli se nebesa umoudří, a i když se místy objevilo nádherné barokní světlo, déšť neustával. Neustával ani Vasilův Rubáš a brzy se k „folk-reggae-punkovému duu“ připojili i diváci. Proti počasí se dalo bojovat jen akordeonem a bicími a pověstným černým humorem dvojice.

Obavy pořadatelů z černého nebe se naštěstí rozplynuly jako mraky a na vystoupení DVA už bylo vše v pořádku. Kdo čekal tiché, až dětsky hravé zvuky z počítačové Botaniculy, musel být překvapen energií, která se rozproudila na Letním kině. Hravost a kreativita zůstala, jen zrychlila tempo. DVA velmi rychle roztančili boskovické publikum elektrem pro intelektuály a vtipnými a šílenými kreacemi zpěvačky. Dvojice splňuje požadavek současné české hudební scény – svým zvláštním, jakoby exotickým jazykem se posouvají do etno hudby, aby jí velmi rychle nabouraly roztodivnými zvuky a smyčkovaným saxofonem či klarinetem. Chvílemi připomínali Animal Collective, chvílemi Coco Rosie nebo Björk, aby si sami ze sebe udělali legraci Ruským diskem. Jeden z vrcholů večera.

Roztančená atmosféra Letního kina se zklidnila s nástupem nové slovenské hvězdy Korben Dallas. Ti ve stejný den hráli na Pohodě pro šest tisíc diváků a přijeli plní energie a připravení se prodat i českému publiku. Velké očekávání bylo vystřídáno nejistým pocitem hned po první písni s refrénem Běžím a nevím kam. Buď si dělají legraci z popových slovenských pseudohvězdiček, nebo to myslí vážně. Další písně se přikláněly spíše ke druhé variantě. Bylo v nich ale něco, co ty, kteří je slyšeli poprvé, udrželo na místě. Už už jste chtěli odejít a najednou zazněl tón, melodie, slovo, prvek, který vás zase vrátil zpátky. Až se Korben Dallas rozhodnou, jestli chtějí hrát pop nebo alternativní rock a kam směřují jejich kroky, bude na ně radost pohledět.

Polští Akurat splnili to, co slibovali, a nabídli skvělý taneční pátek. Program sice říkal, že se jedná o skupinu žánrově těžko zařaditelnou, ale po prvních tónech bylo jasno a celých padesát minut se tančilo v rytmu ska a reggae, s občasnými punkovými prvky. Pro mnohé highlight a zahájení léta. Korai Öröm vyhlíželi slibně, ale po dlouhém dni bylo jejich půlhodinové zvučení poměrně nesnesitelné. Šli jsme čerpat síly na sobotní den.