Když klip, tak ze Zlína

Na začátku letošního roku byly uveřejněny dva klipy z alba Scintilla (Animal Music, 2015) pianistky, skladatelky a producentky Beaty Hlavenkové. Oba klipy, Companion a Infancy, pochází ze zlínského Ateliéru animované tvorby, jehož studentům představil Scintiilu vedoucí ateliéru Lukáš Gregor. Ten k ní přivedl Kateřinu Čupovou a Mikkela Odehnalu, pročež pro všechny tři jsme si nachystali nějakou tu otázku.

“Po mém pobytu na třeboňském festivalu Anifilm jsem se sešla s Lukášem Gregorem a předala mu Scintillu. Deska oslovila Kateřinu Čupovou a Mikkela Odehnalu, kteří si vybrali několik skladeb, k nimž vytvořili svá díla. Neměla jsem potřebu jim do toho mluvit, zajímalo mě, jakým způsobem se mé muziky zhostí. Z výsledku jsem byla nadšena, zlínští animátoři byli nepochybně skvělou volbou,” hodnotí spolupráci s animátory sama Hlavenková.

Jak to však celé probíhalo? Čím vás, Lukáši, deska zaujala tak, že jste se rozhodl ji předložit také svým studentům? A jak jste nabídku přednesl Kateřině s Mikkelem?
Lukáš: Docela záhy poté, co proběhl v Třeboni Mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm, mi v poště přistál email od paní Hlavenkové. Zaujala ji naše tvorba, která se na festivalu hrála, kromě krátkých spotů před každým pásmem projekcí jsme měli v programu i videoklip Vladimíra Daťky. Paní Hlavenková se na mě obrátila s dotazem, zda by nebylo možné vytvořit klip k její nové desce. Ačkoliv jsme si něco málo napsali, měl jsem zrovna v plánu cestu do Prahy, a tak jsme se sešli, abychom si mohli její představu a naše možnosti konkrétně pojmenovat. Byl jsem z toho setkání nadšený, obrovsky důležité pro mě bylo „nastavení“ paní Hlavenkové. Přijde mi, že nad uměleckou tvorbou přemýšlíme velmi podobně. Proto jsem měl o to větší zájem, aby se někdo z ateliéru do tvorby zapojil - a výsledek byl co nejlepší. Zaujala mě i deska, respektive desky, protože jsem si naposlouchal vše, co do té doby Beáta Hlavenková vydala. Nejvíce mému srdci ladily ty skladby, které do sebe vsákly takovou lehkou melancholii podepřenou jazzovým aranžmá. Sám bych se asi úplně snadno nedokázal rozhodnout, kterou skladbu vytáhnout, těch favoritů bylo až moc. Naštěstí to nezáleželo na mně.

Důležité naopak bylo, koho do projektu videoklipů zapojit. Máme v ročníku přibližně osm lidí, někdy více, někdy méně, hledal jsem spíše mezi těmi, co jsou už v závěru svého studia, i kvůli zkušenostem. Vlastně mi pomohlo při vybírání i to, že většina „páťáků“ letos rozvolňovala, a tak měla přes léto o něco více prostoru. Oslovil jsem Mikkeleho proto, že jsem tušil, že by se mu mohla hudba líbit, navíc on sám si hudbu ke svým filmům skládá a má cit právě pro rozjímavou atmosféru. A Katka umí na rytmus udělat okouzlující „fluidní“ animace, které jsou hravé. Každý ze studentů je tak dost jiný, výtvarným názorem, způsobem animace, paní Hlavenkové naštěstí tato pestrost vyhovovala - vlastně ji sama poptávala, chtěla dát našim studentům hodně volnosti. I to mě moc potěšilo.

Pracujete v Ateliéru často s klipy?
Lukáš: Programově tvorbu videoklipů v zadáních nemáme, pouze dílčí rytmická cvičení. Nicméně studenti si čas od času za svůj absolventský projekt vyberou právě animovaný videoklip - vlastně každý rok jde minimálně o jeden takový film. Většinou u nás vznikají klipy pro různé regionální “tělesa”, ale dělali jsme klip pro Midi Lidi, kapelu Epy De Mye, video, které nakonec umístil na svůj web i Jaromír Nohavica. A naši absolventi, také ale i naši pedagogové, bratři Živočtí, získali cenu Anděl za nejlepší videoklip k písni Borise Carloffa The Falling a poté Martin Živocký ještě zvizualizoval i další píseň I Have Got One Soul.

Companion si tak vzal do “parády” Mikkel, Infancy Kateřina. Jak dlouho jste konkrétní kompozice ze Scintilly vybírali? Byla to vaše první práce s hudebním videoklipem?
Mikkel: Ano, byl to můj první videoklip. Mně se Companion zalíbila už na první poslech.

Kateřina: I pro mě to byl první klip, který jsem animovala. Infancy jsem vybrala docela rychle. Líbí se mi ta hravá hudba, je pro animaci jako stvořená.

Od začátku bylo jasné téma a děj klipů, nebo jste váhali, měnili?
Mikkel: Viděl jsem moře, vlny, mraky… příliš jsem neváhal. Skladba je sama o sobě krásná a nosná, nebylo potřeba do ní vkládat nějaký složitý děj, spíš jsem chtěl jen doprovodit, podpořit atmosféru, aby obraz příliš nestrhl pozornost diváka a neupozadil hudbu. Vybral jsem pro ni tedy příběh spíše lyrický, příběh o rackovi a o moři, jejich vzájemném střetnutí, doprovázení a prolínání.

Kateřina: Měla jsem několik návrhů na výtvarno, ale hlavní motiv - infancy, tedy dětství - byl jasný od začátku.

Jak práce na takovém klipu vypadá, jaké jsou přípravy a kolik času vůbec celý proces zabere?
Mikkel: Jako první jsem si udělal pár skic a výtvarné návrhy. Dalším krokem bylo vytvoření storyboardu, kde jsem rozvrhl časování a rozzáběrování. Udělal jsem si na zkoušku pár záběrů s hotovým výtvarnem, abych zjistil, zda-li koresponduje s hudbou. Následovalo vytvoření animatiku, který sloužil k otestování rytmu a celkově k funkčnosti celého díla. Pak bylo animování, barvení, skládání kompozic, až vznikl hotový videoklip. Celý proces od skic až po konečné video mi zabral cca tři měsíce.

Kateřina: Jelikož je i můj videoklip tvořený digitálně, byl postup téměř stejný jako u Mikkela. Jediný rozdíl je možná v tom, že jsem po dokončení animace postavy ještě tvořila pohyblivé textury (z dětských obrázků a z vodovek), které jsem posléze rozanimovala a vložila do klipu.

Proč jste si vybrali studium právě animované tvorby a na čem v současnosti pracujete?
Kateřina: Nyní mi nejvíc času zabírá tvorba diplomové práce. Jinak se také věnuji kreslení komiksů a ilustrací. Při studiu animace se toho člověk hodně naučí, jak po stránce kresby, tak filmu, vyprávění příběhu nebo technologie. Animaci jsem si vybrala, protože mi dává možnost se toho hodně naučit. Jak tradiční kresbu, digitální animaci, klasickou loutku tak i vyprávění příběhů - základy scenáristiky a střihu. Teď mi nejvíc času zabírá tvorba diplomové práce. Jinak se také věnuji kreslení komiksů a ilustrací.

Mikkel: Momentálně dodělávám magisterský animovaný film, který mi zabírá téměř všechen čas. Vypráví příběh pusté krajiny a vlka, jeho hledání, putování a zápasení jak se sílou živlů, tak i se sebou samým. Animace pro mě znamená jakýsi únik od všedního světa. Teď mám na mysli spíše animovaný film. Rád si představuji různé scény, krajiny, příběhy, kterým s pomocí animace můžu vdechnout život.