Když mesiášové v krátkých šortkách zachraňují pop (Gardens and Villa)

Říká se, že cestováním člověk získává jakési třetí oko, díky němuž si pak lépe nastavuje životní priority a kritičtěji přemýšlí o věcech, jež ho obklopují. Odhodí růžové brýle. O něco podobného se pokusili členové Gardens and Villa. Opustili slunnou Santa Barbaru v Kalifornii a místo focení v krátkých šortkách a volných tričkách na sebe naházeli svetry a odjeli do tundry kdesi v Michiganu. Tam se zavřeli do studia s producentem Timem Goldsworthem (Cut Copy) a přemítali o životě.

Zatímco jiní se v izolaci uchýlí k akustickému zvuku a dohledávání hudebních kořenů, GaV zůstali u toho, co je bavilo už v roce 2011, kdy debutovali. Taneční bicí vytuningované elektronickými beaty a syntetizéry, funky basa. Všechno tam je. V Benton Harbour, místě natáčení, si rozložili nádobíčko, vyhnali vousy a začali svoji misi přerodu. Ačkoli instrumentálně album využívá všeho, co dělá městskou hudbu tak populární, v textech se odráží vzdálenost od domova a lamentace nad tím, jak je svět špatně zařízen. To není nic nového. Kdo by ale čekal něco takového od plážových hochů?

Titulní Domino začíná jako klidná vyjížďka v neony tapetovaných ulicích. Jakmile se ale začne zpívat o zavírání dveří, padání domin a pohřbech, člověk zbystří mesiáše. Spolu s Bullet Train tvoří Domino nejsilnější dvojku nahrávky. Především melodicky, oživení skladební dvojice flétnou se ukazuje jako brilantní tah. Sice to nevypovídá o směru, kam se asi chtěla kapela vydat, ale zpomalené tóny v Bullet Train změní obyčejnou skákačku na hit.

Absence dalších nápadů je však citelná. Za všechny jmenujme Purple Mesas, stopáží nejdelší. Dočkat se refrénu je jako čekat frontu u pokladny. Víte, že přijdete na řadu, zaplatíte a odejdete. Někdy se ale stane, že vám dají čokoládu zdarma, protože po zaplacení máte prázdnou peněženku. V Purple Mesas si o čokoládu neříkejte, žádná není. Absencí rozlezlých a sladkých skladeb album sice roste, ale tím, že GaV navlékli svetry, působí příliš akademicky a přemýšlivě.

To není na škodu, inteligentní pop je spása. Jenže příliš vážná póza taky nesedí, zvlášť když vám do moralizování pulzují synťáky z největší pařby v Miami Vice. Závěrečná Love Theme je pak vypalovačkou, kterou snad složil sv. Petr a hraje ji v odbavovací hale své nebeské fabriky. Spásná hudba. Gardens and Villa deskou Dunes spasili svůj pop, i když tak na dva tři poslechy. Přesto je jejich hledání sympatické.