Klára Řepková | Články / Reporty | 29.09.2024
Páteční dvojkoncert Berlin Manson a Fvlcrvm v Paláci Akropolis je beznadějně vyprodaný, a tak se na cigáru před jeho začátkem mačkají pod římsou před deštěm desítky lidí. Akci z dramaturgické série Pulz odpalují Berlin Manson zostra. Předskokan není potřeba, když se už během druhé skladby formuje moshpit.
Bratislavská trojice se opírá hlavně o tracky z na jaře vydaného alba Poor but Sexy a během asi padesátiminutového setu je sebevědomě sází bez zbytečných přestávek nebo zaseknutí.
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“, jak nezapomene zmínit. O tom, že písničky o lásce už se nepíšou, o tom, jestli je horší mít, nebo nemít, o tom, jak žít ve světě, kde není možná změna, o kulturní stávce na Slovensku, o marnosti aktivismu i neopětované lásky.
Berlin Manson mají dobře nacvičené, jak udělat pořádnou show a do jaké míry ještě obměňovat nahrané songy, aby to nebyla nuda, ale zároveň se od původních verzí neodchylují moc. Díky nasvícení zezadu jsou z hudebníků občas vidět jenom černé siluety, což podtrhuje temnou atmosféru vystoupení. Než to Dragun „shodí“ věnováním vystoupení všem bohatým bílým dětem, aby bylo jasné, že to s tou rebelií nebude zas tak žhavé, navíc se kapelám stejně nemá věřit. Je to spolu se skladbou Hotel Kyjev 2 jedno z mála míst, kdy Berlin Manson zvolní. A taky tehdy, když Dragun jí rohlík, který mu někdo hodí z ochozu.
Druhá část večera se pak přelívá do čisté party. Fvlcrvm v zářícím neonovém tričku a kovbojském klobouku mává berlemi, hraje největší hity a k tomu problikávají divoké světelné efekty. Ať už jde o breakující mimina nebo herní vizuály, na kterých Fvlcrvm probíhá ulicemi jako jídelní kurýr do remixu Bad Girls, napětí z prvního koncertu střídají energické beaty, které se neberou moc vážně, a hostovačka Annet X.
Je snadné při takových večerech zapomenout, jak to zrovna se slovenskou kulturní scénou i vším kolem vypadá, a cítit se pak trochu provinile, když si i přesto užívá tanec. Ale Berlin Manson s Fvlcrvmem jenom dál potvrzují, že dokud zbývá party a spojování umělců, kteří ji nejen umí udělat, ale mají co říct, nebude tak zle. Nezbývá než doufat, že si padesát eur, o kterých se mluvilo v reelsech propagujících koncert na Instagramu, nakonec odnesl právoplatný majitel.
Berlin Manson + Fvlcrvm
27. 9. 2024 Palác Akropolis, Praha
foto © Valdemar Bednarz (archiv)
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.
Jiří V. Matýsek 22.09.2024
U Dubliňanů je příběh tragické lásky dohrán až do konce, u Jeffersona nevíme, proč další „poor boy“ musel zemřít.