Články / Recenze

King City: Město, ve kterém se toho moc nestalo

King City: Město, ve kterém se toho moc nestalo

Matouš Hrdina | Články / Recenze | 18.11.2012

Většina z nás na rozdíl od superhrdinů nežije žádný Velký příběh. Někomu možná dnes mafie vyvraždí rodinu a on se vydá na epickou cestu pomsty, ale ty ostatní jen při jízdě z koncertu chytí revizor, někdo potká pátou životní lásku a jiný dostane kopačky, a kromě toho je potřeba taky zajít do sámošky a umýt nádobí. Hrdinové komiksu King City od Brandona Grahama patří právě do téhle kategorie všedních zevlů.

King City je metropole budoucnosti plná ninjů, mutantů, gangsterů, tajných společností, démonů a osudových žen, město, ve kterém prý ve flaškách schovávají mozky Walta Disneye a Theodora Roosevelta, které jednou za čas strčí do robotických pavouků a nechají je bojovat v aréně. Ale ať už tam provedete cokoliv, nikoho to nejspíš nevyvede z míry a život si půjde dál svou cestou.

Do King City se po letech vrací Joe, špion ozbrojený tlustým kocourem Earthlingem, který po injekci kočičí šťávy dokáže fungovat jako cokoliv, od paklíče přes periskop až po skateboard. Joeova expřítelkyně Anna teď chodí s veteránem korejské zombie války, kterého drogy pomalu mění v křídu, a jeho nejlepší kamarád Pete je zase zamilovaný do mimozemské mořské panny. Ve městě se sice chystá znovuoživení krále démonů a spiknutí jsou na denním pořádku, ale oni místo boje za záchranu světa většinou bloumají po ulicích a všechno to jen zpovzdálí pozorují. Co zlého mi kdy zlo udělalo? ptá se Joe a místo boje s padouchy jde raději řešit kamarádovy trable s holkama. Samotáři mezi kyborgy a pašeráky orgánů, Big Lebowski ve světě Transmetropolitanu, Ghost World po jaderné válce. Ale ani s tím sci-fi charakterem to není tak žhavé – Graham sám říká, že pro dosažení větší nadčasovosti se příliš nezabýval moderními technologiemi, a tak jeho město budoucnosti připomíná mírně futuristický začátek 90. let.

Nelineární vyprávění se posouvá dopředu skrze povahy a emoce postav, nikoliv pomocí umělých zápletek. Graham i tak dokáže udržet tempo v průběhu všech 400 stran tlustého svazku sebrané edice. Jeho postavy jsou živí lidé, uvažující jako každý z nás. Někdy neví, co dělat, někdy ani netuší, o čem si zrovna povídat, a tak jen zírají na padající déšť. Nevyklopí nám sice spletitý a tragický příběh Batmanovy rodiny, ale zato se dočkáme obrovského množství bizarních fórků a nepřeložitelných slovních hříček.

Zatímco v popředí stránek Joe s Petem komentují život, cucají limonádu s příchutí vítězství a koukají, jak ninjové hrají fotbal, na pozadí panelů se neustále odehrávají desítky dalších příběhů. Graham v King City naplno využívá potenciálu média a ukazuje, co všechno umí sdělit jen komiks. Plynule přechází od rozmáchlých atmosférických výhledů k detailním drobnokresbám, někdy se uprostřed kapitoly najednou objeví křížovka, stolní hra, mapa nebo soupis inventáře kapes jednoho z hrdinů. Jeho nezaměnitelný styl připomíná Moebiovu kresbu (přiznaný vzor) říznutou mangou, do které si znuděný puberťák v hodině matematiky domalovává srandičky. Graham začínal kariéru tvorbou graffiti na ulicích Seattlu, a tak i každou zeď v King City pokrývají nánosy tagů, sloganů a značek (a díky jeho zkušenostem s kreslením porna jsou rty všech holek ve městě řádně vyšpulené a zadky kosmicky okrouhlé). Kdybychom ze stránek vymazali všechny „zbytečné“ prvky, zbyly by nám jen bílé listy – Graham většinu panelů zalidňuje zástupy obyvatel města, kteří řeší své všední starosti, navzájem se podřezávají nebo jen bohapustě žvaní. Vytváří tak dokonalou iluzi fugujícího světa s vlastní historií a pravidly, ve kterém jsou příběhy ústředních hrdinů jen poznámkami pod čarou.

King City vyšlo ve dvanácti dílech nejprve ve vydavatelství Tokyopop a poté u Image Comics, kde letos v únoru vydali sebranou edici doplněnou o spoustu bonusů. Když někoho nutím, aby si ji okamžitě pořídil, mívám trochu problém vysvětlit, o čem že ta skvělá věc vlastně je. King City je zkrátka o King City. Možná jediný komiks, ve kterém je finální legendární souboj ponechán na starosti kocourovi a pak ho pro jistotu vůbec neuvidíme. King City vypráví o tom, co dělali loseři mimo záběr, když Neo dával nakládačku agentu Smithovi a Luke mířil k Hvězdě smrti. King City je totéž město, kterým jdete ráno na tramvaj. Jen v něm bývá trochu více srandy a divných typů s kocoury.

Info

Brandon Graham – King City (Image Comics, 2012)
www.imagecomics.com/comics/4580/King-City-MR-

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace