Štěpán Sukdol | Články / Recenze | 09.07.2020
Kanadská metalová kapela Protest the Hero se na své páté studiovce vrací ke kořenům, ale nebojí se ani experimentovat. Jazyk lámající název alba Palimpsest označuje psací látku, ze které bylo původní písmo záměrně odstraněno. V tomto duchu se nese i několik skladeb, které se zvukově nejvíce podobají úplným začátkům skupiny. Ta jako by se vrátila zpět k materiálům z alb Kezia a Fortress a přistoupila k nim s novou invencí i vyzrálostí o patnáct let starších hudebníků.
Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění, tentokrát si na paškál vzali situaci ve Státech, kterou rozebírají z různých úhlů. Otvírák The Migrant Mother nahazuje palčivé téma amerického přístupu k migraci a pokrytectví potomků imigrantů, nepřátelských k dalším přistěhovalcům. „My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Nechybí ani ekologická náměty či pro skupinu obvyklý feminismus, stejně jako problematika původních obyvatel kontinentu, sexismus či podléhání propagandě a „whitewashingu“.
Deska vrcholí skladbou Rivet, která mapuje zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Ta se nese v odlehčeném až parodickém duchu, místy však působí mrazivě a výhružně. „All praise be to the new God who speaks so elegantly, who says America is not great, but it can be!“ křičí zpěvák Rody Walker, aby vzápětí v refrénu přidal „Let’s Make America Great Again!“, známý Trumpův volební slogan. Mottem celé nahrávky by pak mohla být věta „no country’s history is free from bullshit, but everyone seems so fucking proud“.
Palimpsest je velmi dobře poskládanou kritikou americké společnosti, která posluchače pobaví, ale ještě více ho ponoukne k zamyšlení. Zvukové nápady z kapelních počátků zde znějí méně syrově a o to propracovaněji, a Protest the Hero dokazují, že se zaslouženě řadí mezi nejvýznamnější progresivně metalové kapely současnosti.
Protest the Hero – Palimpsest (Protest The Hero Inc., 2020)
album na Bandcampu
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.