Kousavý Svetr Martina E. Kyšperského

Naše vlastní minulost je často rozporuplná. Pohled do ní bývá zkreslený současnou optikou, nic nedokážeme pozorovat takové, jaké to skutečně bylo. Vybavujeme si jen okamžiky, věci a pocity jako by oddělené od skutečnosti.

Rozdrobenou minulost sbírá Martin Evžen Kyšperský na třetí sólové desce Svetr. Jeho soukromničení je produkci Květů velice podobné - zvukomalebná struktura písní, spousta nástrojů, příjemné melodie a rozevlátý, nedbalý zpěv. Sólová alba ale kladou velký důraz na detail; nikoliv na duševní krajiny jako právě Květy, ale na konkrétno našich životů a prostředí, které vyplňují. Jeho otisky se rozsypaly po nahrávce a Kyšperský je obléká, byť si je vědom, že ne vždy musí být nutně pohodlné. Místy ho škrábou do krve, tak přidává i hojivou vlnu. Říkejme jí třeba abstraktní folk, písničkářský surrealismus nebo jen fantazie, jazyk Svetru dráždí příkrostí a zároveň uklidňuje zvukomalebností. Je utkán z poezie všední intimity.

I když je hudební složka s Květy spřízněná, vlákna jsou neposednější. Houstne podíl field recordings i důraz na jeho původ, Kyšperský ovšem nikdy nevystupuje z písňové formy. Melodie jsou příznačně načechrané a většinou příliš nevydrží, buď se svíjí pod dupotem přísného rytmu, nebo jsou rychle vycucnuty komínem, jindy se samy rozplynou. Do doprovodu jsou vpleteny ledabyle, často narazíte na vyčnívající nitku a špatné oko, na které se nemůžete přestat dívat.

Rozporná je nestálost alba. To, jak se spousta zvuků neustále vrtí a mění a zároveň se podřizují písním, vede k pocitu nekonzistence. Oproti jiným projektům je tu méně jedné převažující nálady. Nebýt střihu, do něhož jsou jednotlivé stopy zaplétány, nebylo by to na škodu, takhle je cítit, jak Svetr trochu škrtí u krku.

Vnímavá a imaginativní nahrávka, sebezpytujcí. Děti ze stanice Bullerbyn se dívají zpátky a jejich pohled už dávno není čistý a nevinný, Svetr zas při prvním nošení tak úplně nesedí a kouše. Věřte, že se brzo onosí. A buď si ho zamilujete a budete ho oblékat už pro ten příjemný pocit sounáležitosti, nebo ho zavřete na věky do skříně.