Labely, které se vyplatí sledovat, 1. díl (R&S a Swamp 81)

V následujícím článku si zcela subjetivním okem představíme několik převážně elektronických labelů, které si své interprety hýčkají a jsou na ně hrdí stejně tak jako ti, kteří jim na last.fm profilech sázejí jedno srdíčko za druhým. Na otázku, proč tolik prostoru věnovat právě elektronickým labelům, mám další, zcela subjektivní odpověď – v žádných jiných žánrových odvětví hudby se během tak krátkých period neodehraje tolik změn. V době instantních internetových poslechů jen málokdo dokáže tak rychle vstřebávat změny v undergroundových subkulturách. Nedá se nic dělat, taková je doba a nám to přináší rozmanité odrůdy taneční hudby. Tak proč se tomu bránit?

R&S
Tento belgický label je znám především díky své minulosti, ale při pohledu na interprety, kteří jsou s touto značkou spojeni dnes, bychom klidně mohli svazácky prohlásit, že „je silnější, než kdykoliv předtím“. Už v roce 1988 manželská dvojice Renaat Vandepapeliere a Sabine Maes podepisovala smlouvy snad s každým avantgardně smýšlejícím interpretem, na kterého narazili. Jedním z nejdůležitějších rezidentů se stal Aphex Twin nebo Jam & Spoon. R&S sídlí v belgickém Gentu a v jednom z nejstarších měst Evropy tak od konce osmdesátých let vzkvétala poptávka po nejmodernějších vizích v elektronické hudbě. Na konci devadesátých si label prošel krizí, která byla definitivně zažehnána jeho znovuspuštěním v roce 2006. Když se podíváte na loňský rok, je jasné, že historické centrum Belgie je opět v centru zájmu fanoušků elektroniky. V R&S velmi správně odhadli potenciál dubstepové budoucnosti a podpisy Jamese Blakea (CMYK EP, Klavierwerke EP), Pariah (Safehouses EP, singl Detroit Falls) nebo podivína Untolda (singl Stereo Freeze) zaručují jak kvalitu, tak novotvary. Rok předtím se jim např. podařilo vydat Counterpoint od Delphic, tedy jejich jednoznačně nejlepší skladbu.

Pariah - Safehouses EP (2010)
Podzemní garáže ve Spojeném království jsou z pórovitého betonu, měkčeného elektronickou slzou. UK Garage? Tančím, jak nejtemněji dovedu. Betonová garáž je jen letmý první pohled, ve skutečnosti je to útlum pomalého střízlivění s občasnými flashbacky, ruch ranní ulice proniká do vědomí pomalu a za skleněnou zástěnou. Proměnlivé BPM a nastříhané vokály se tlučou o betonovou podezdívku ladně, znají modřiny a vědí o bolesti, máme gázu, řídký obvazový materiál garantuje řídkou krev.

Label R&S sice odhadl potenciál dubstepové budoucnosti, ale nic to nemění na tom, že Untold je zatížený klaustrofobickou sádrou a James Blake je přeceňovaný písničkář s triphopovým cítěním, daleko spíše Antony without Johnsons s mihotavou zadnicí. Pariah? To je muzika, o které bych řekl: současná elektronika. Zdatně poučena minulostí, zvukově nehledá, ale propojuje klasiku do nečekaných celků, má atmosféru, taneční potenciál, není přetemnělá a když se podíváš na hodinky, bude tři čtvrtě na noc. Můžu si říct: konečně se na hudbu mohu zase dívat prizmatem mládí, navzdory času, důkazem je track Prism, který si bere to životné z odvrácené strany slunce, postupně buduje náladu z nenápadně echovaných basů, přidává beaty, zvuky, melodické úsečky, ztracenou tvář ženy v odeznívajících vokálech, v přesné dávce denní drogy. A pak vyvstává otázka, jestli už to není příliš, jestli jeho dávkování není odměřované až příliš znalecky, kdy začíná hra na hudbu a kdy spočítané očekávání. Mimořádně účelné probíhání mezi starým technem a housem s jejich ponurými podtóny, tranceové efekty přesnější než ruka lékárnice, to všechno vzbuzuje otázky. Hladké, účelné, léčivé. Elektronická farmaceutika, poslední level.

SWAMP 81
Na začátku osmdesátých let se v jiholondýnském Brixtonu dlouhodobě zvyšovala kriminalita, která pramenila z vysoké nezaměstnanosti a z celkově nízké sociální úrovně této oblasti. Aby policie předešla zvyšujícím se násilnostem, spustila Operaci Swamp 81. Policisté vypuštění do Brixtonu díky novému zákonu mohli kohokoliv zadržet a prohledat pouze na základě domněnky, že jde o podezřelého. Během pěti dnů bylo zastaveno na 950 osob, což mělo za následek jediné – vzpouru, kterou mnozí popisovali jako válku proti policii. Vyguglujte si detaily, pro nás je podstatná paralela s názvem dubstepového labelu. Ten byl spuštěn v roce 2009 mentorem dubstepové scény Loefahem, členem legendárních DMZ. V názvu Swamp 81 se odráží radikálnost zvuku, který jejich interpreti produkují. Pinch, Addison Groove, Ramadanman, Kryptic Minds. Pinch se loni po třech letech vrátil s vynikajícím singlem Croydon House a oživil ozvěny ze záhrobí, které se po ošuntělém croydonském bulváru procházejí bez jasnějšího cíle. Ramadanman udělal kupu skvělých remixů. Addison Groove se singlem Footcrab vytvořil jednu z nejlepších skladeb loňského roku a navíc s ní reagoval na stále sílící vliv amerického stylu juke.

Addison Groove - Footcrab / Dumbst (2010)
Znáte tu písničku, vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu dala, tomu taky a tomu nejvíc: Fatboy Slim a jeho Praise you, taneční kurz pro starší a nepokročilé, ve kterém se zpívá: I have to celebrate you baby / I have to praise you like I should / Praise you like I shouuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu ddddddddddddddd dddddddddd dddddddddddddddddddd dddddddddddddd ddddddddddddddd. A s tímhle momentem ztraceného opakování pracuje i Tony Williams aka Addison Groove. Vezme smyčku a bude s ní otálet tak dlouho, než objeví její skutečný nebo domnělý tvar, záleží na víře, a ten potom dekonstruuje. Protože to není popový přístup, zvuk zůstane lo-fi, kadence střední až rychlá a název Footcramb přesně vystihne střihovou lekci tance, kmitám, nejsem (skoro) vidět. Addison Groove staví vedle sebe několik takových smyček a obšívá je beaty, ladění je neveselé, ale tančit je možné. Dojem syrový. Výkřiky, jejich útržky jako z dob raného raveu. Fatboy Slim byl bavič, Addison Groove pozorovatel, filatelista, numerolog a vivisektor. Neutápí se v bezcílném bloumání, stále má na paměti „taneční“ track, ale celkové pojetí je pro masu nepřijatelné, underground. Chicago, ghetto house, ale ohlodaný na kost, styl juke, se zneklidňujícím (paranoidním) zadkem. Track Dumbsht neváhá budovat atmosféru připomínající filmovou hudbu, problematický je záměrný kompoziční stereotyp a opakovaná, takřka neměnná gradace, jako by byl track určený jen jako doplněk k něčemu. K tanci a poslechu vám hrají B-Boying faka Breakdance.