Články / Reporty

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr | Články / Reporty | 10.12.2022

Nehledě na čím dál mrazivější počasí, postávalo před pražskou MeetFactory pár hloučků kuřáků, vevnitř začínala předkapela (Sooma předvedla příjemně našlápnutý noise rock/postpunkový set) a velkoryse zaplněný prostor byl naplněn očekáváním. Švýcarská skupina Zeal & Ardor má v našich končinách poměrně početnou fanouškovskou základnu. Ono taky není divu, když jde o jeden z nejoriginálnějších metalových počinů posledních let, který black metal přibližuje i posluchačům, pro které je ve své ortodoxní podobě nestravitelný.

Původně sólový projekt Manuela Gagneuxe vznikl tzv. z hecu nad internetovou debatou, kde padaly návrhy na absurdní kombinace žánrů, třeba na propojení otrockých písní s black metalem. Zeal & Ardor vydali čtyři desky a ty přináší vyzrálý, rafinovaný a podmanivý zvuk neotřelé kombinace black metalu, s decentními výlety k death metalu, gospelu a jižanského blues. V jejich estetice si podává ruku moderní satanismus se vzdorem a utrpením černého lidu a posluchač povětšinou zůstává u vytržení, jak organické a samozřejmé toto spojení je.

Než Zeal & Ardor předstoupili, v sále bylo cítit nadšení, nicméně začátek přinesl smutnou zprávu – kapela přijela bez dvou vokalistů. Gagneux se omluvil, že druhou možností bylo turné zrušit, a to nechtěli. Doprovodné vokální party tak jely z playbacku, což byl problém, protože rafinovanost, s jakou si kapela hraje se zpívanou složkou, tvoří velkou část zážitku. Bylo obtížnější sladit vše dohromady, vokály se ztrácely nebo byly mnohem hlasitější, než měly, mizela propracovaná dynamika některých skladeb. I na kapele byla z kraje cítit rozpačitost, nicméně koncert nabýval na síle a Zeal & Ardor na sebejistotě a postupně se rozplynuly obavy i těch náročnějších posluchačů. Většina pozornosti byla upřena na frontmana, který se věnoval své obvyklé práci s dvěma mikrofony, kde plynule přecházel z melodického zpěvu do growlu nebo screama.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Značnou část repertoáru tvořily skladby z letošního eponymního alba a dočkali jsme se těch největších hitů jako Death to the Holy nebo Feed the Machine, po dynamickém úvodu sedlo zvolnění ve formě Golden Liar. Dramaturgie byla celkově promyšlená. První část koncertu se hlavně hrálo, teprve později přidal Gagneux nějaký ten komentář. Charismatický frontman je na pohled ztělesněním laskavosti a jeho přívětivý úsměv tvoří nebývalý kontrast s agresivní energií skladeb. Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Nechyběly skladby z předchozích dvou desek, které evidentně rezonovaly, nejmarkantnější to bylo při Devil Is Fine, kdy zpívali téměř všichni, a potěšená kapela to kvitovala. Vrcholem byl song Baphomet, kde s výkřiky „Right hand up, left hand down“ bylo typické metalové gesto nahrazeno prstokladem Baphometovým.

Krásný je během koncertů Zeal & Ardor pohled na publikum, které se usmívá a po rozloučení v podobě výkřiku „Hail fucking Satan!“ se jaksi povzneseně a v poklidu rozchází. I přes technické obtíže a nekompletní sestavu šlo opět o výjimečný zážitek.

Info

Zeal & Ardor (ch) + Sooma (ch)
8. 12. 2022 MeetFactory, Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace