Klára Řepková | Články / Reporty | 29.09.2024
Páteční dvojkoncert Berlin Manson a Fvlcrvm v Paláci Akropolis je beznadějně vyprodaný, a tak se na cigáru před jeho začátkem mačkají pod římsou před deštěm desítky lidí. Akci z dramaturgické série Pulz odpalují Berlin Manson zostra. Předskokan není potřeba, když se už během druhé skladby formuje moshpit.
Bratislavská trojice se opírá hlavně o tracky z na jaře vydaného alba Poor but Sexy a během asi padesátiminutového setu je sebevědomě sází bez zbytečných přestávek nebo zaseknutí.
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“, jak nezapomene zmínit. O tom, že písničky o lásce už se nepíšou, o tom, jestli je horší mít, nebo nemít, o tom, jak žít ve světě, kde není možná změna, o kulturní stávce na Slovensku, o marnosti aktivismu i neopětované lásky.
Berlin Manson mají dobře nacvičené, jak udělat pořádnou show a do jaké míry ještě obměňovat nahrané songy, aby to nebyla nuda, ale zároveň se od původních verzí neodchylují moc. Díky nasvícení zezadu jsou z hudebníků občas vidět jenom černé siluety, což podtrhuje temnou atmosféru vystoupení. Než to Dragun „shodí“ věnováním vystoupení všem bohatým bílým dětem, aby bylo jasné, že to s tou rebelií nebude zas tak žhavé, navíc se kapelám stejně nemá věřit. Je to spolu se skladbou Hotel Kyjev 2 jedno z mála míst, kdy Berlin Manson zvolní. A taky tehdy, když Dragun jí rohlík, který mu někdo hodí z ochozu.
Druhá část večera se pak přelívá do čisté party. Fvlcrvm v zářícím neonovém tričku a kovbojském klobouku mává berlemi, hraje největší hity a k tomu problikávají divoké světelné efekty. Ať už jde o breakující mimina nebo herní vizuály, na kterých Fvlcrvm probíhá ulicemi jako jídelní kurýr do remixu Bad Girls, napětí z prvního koncertu střídají energické beaty, které se neberou moc vážně, a hostovačka Annet X.
Je snadné při takových večerech zapomenout, jak to zrovna se slovenskou kulturní scénou i vším kolem vypadá, a cítit se pak trochu provinile, když si i přesto užívá tanec. Ale Berlin Manson s Fvlcrvmem jenom dál potvrzují, že dokud zbývá party a spojování umělců, kteří ji nejen umí udělat, ale mají co říct, nebude tak zle. Nezbývá než doufat, že si padesát eur, o kterých se mluvilo v reelsech propagujících koncert na Instagramu, nakonec odnesl právoplatný majitel.
Berlin Manson + Fvlcrvm
27. 9. 2024 Palác Akropolis, Praha
foto © Valdemar Bednarz (archiv)
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.
Alžběta Sadílková 15.10.2024
Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.