Už si balíte kufry do země Oz?

Už pět let pořádá Palác Akropolis komponované večery Planet Connection. Cílem je představit kulturní rozmanitost vybrané země, suchopárné přednášky ovšem nečekejte. Hudební vystoupení doplňují filmy, besedy s cestovateli, výstavy i ochutnávky národních jídel. Více než příjemné seznámení se s dalekými destinacemi, že? Po Evropě dostali prostor protinožci. Australský večer zahájila přednáška cestovatelky Kamily Götzové, krátce před osmou bylo možno shlédnout vítězný snímek Prague Short Films 2008 Pod povrchem režiséra Reneho Hernandeze. Pochutiny nechyběly, bonbóny Minties nacházím po kapsách doteď. Vrcholem byl koncert osobité písničkářky Sarah Blasko, která přilákala velké množství fanoušků. Někteří ji dokonce následují na celém evropském turné.

Co se týče poznávání jiných kultur, nemohla být Blasko lepší volbou, sama by mohla o multikulturnosti vyprávět. Ačkoliv se narodila v Austrálii, její rodiče pochází z německo-bulharského prostředí. Oba působili jako křesťanští misionáři, cestování se jim stalo životní náplní. První kapelu založila v pubertě se svou sestrou a od víry se načas odstřihla. V devatenácti se začal hudebně vzdělávat, naučila se hrát na kytaru a vstoupila na univerzitu, kde získala diplom z anglické literatury a filmu. Ve dvaadvaceti vystupovala s indierockovou skupinou Acquiesce, ale po několika letech přišel bolestivý rozchod a Blasko začala sólovou kariéru.

A nepochybně jí to prospělo. Od roku 2002 natočila čtyři řadové desky – The Overture & the Underscore, What the Sea Wants, The Sea Will Have, As Day Follows Night a prozatím poslední I Awake, vydanou v listopadu 2012. V Evropě možná není tolik známá, ovšem ve své domovině je hvězdou sbírající jedno ocenění za druhým.

Šestatřicetiletá milovnice vintage přicupitala na pódium ve zlaté skládané sukýnce a rukavičkách. V pážecím účesu i nápadně stylizovaných pohybech připomínala mechanickou pannu z Hoffmannových povídek, věk byste jí rozhodně nehádali. Švédsko-australská čtveřice doprovodných muzikantů obhospodařovala množství nástrojů – elektrickou kytaru, klávesy, křídlo, bicí, basu a kontrabas.

Úvodní skladbou byla Explain z alba What the Sea Wants, The Sea Will Have. Poté už se dal setlist rozdělit na dvě části. První polovinu koncertu tvořily starší skladby z desky As Day Follows Night, druhá půlka byla věnovaná písním z novinky I Awake. A pokud se zaposloucháte, zjistíte, že se nejedná o zrovna žertovné kousky. Ostatně Blasko sama říká, že vznik poslední desky byl téměř krutý. Temné písně o lásce a nevyhnutelnosti osudu se rodily v samotě britského Brightonu, nahrávaly se ve Švédsku, písničkářka si navíc vybrala jako partnera Bulharský symfonický orchestr. Ten sice za zády v Praze neměla, kapela však zvládla zachovat zvukovou bohatost. Mírně zastřený hlas táhnoucí se jako med, zvláštní, téměř robotická gesta vzbudila jednoznačně nadšení.

Pokud jste texty neposlouchali, mohli jste si jen užít skvělou show vynikající zpěvačky, která se rozhodně netvářila nijak tragicky. Z odezvy, kterou v sále vyvolala, byla více než potěšená, takže s přídavkem se neotálelo. Píseň An Oyster, A Pearl, věnovaná autorčině čtrnáctileté sestřenici, zazněla jen sólo s doprovodem klavíru, za který Blasko sama usedla. Nakonec se vrátili i spoluhráči, aby večer zakončili, stejně jako na albu I Awake, skladbou Not Yet. Jednadvacáté století písničkářkám přeje, z textů se dá usuzovat, že holky to v dnešní době mají stále těžké. Se smířlivým veršem „V poslední hodině bude vše vyřčeno i dokončeno, ale vše, co teď vím, je pouze to, že ta chvíle přijde“ se diváci pomalu přesunuli do předsálí. Po chvíli dorazila i Sarah Blasko s ansámblem a dlouho s úsměvem podepisovali, co jim kdo strčil do ruky. Už si balíte kufry do země Oz?