Napojení, nepopsatelná atmosféra (Snarky Puppy)

Po osmnácti letech existence Snarky Puppy, multižánrového tělesa pohybujícího se mezi jazzem, funkem, fusion a R&B, se konečně dostalo i na dvě největší česká města a texaský kolektiv zde odehrál hned dva večery po sobě. Už z fotek a komentářů na Facebooku bylo zřejmé, že Brno uvítalo kolektiv vřelou atmosférou a plným sálem, a stejně tak tomu bylo i v Praze, kde Snarky Puppy vystoupili v rámci festivalu Prague Sounds. Velký sál Lucerny se rychle plnil, v publiku se dalo potkat spoustu českých hudebníků i zahraničních fanoušků.

Odbitím osmé nastoupila jásavě vítaná menší kapela a neinformovaným chvíli trvalo, než jim došlo, že jde o předskokany. Mást mohl nezaměnitelný bubeník Jamison Ross, jeden z novějších členů Snarky Puppy, po příchodu zpěvačky Maliky Tirolien ale bylo jasno. Ta diváky nešetřila a společně s bubeníkem, kytaristou a dvěma klávesisty publikum během pěti skladeb horlivě hypovali. To je odměnilo hlasitým potleskem, své síly si ale schovávalo na později.

Sál ze začátku 20. století se velmi brzy proměnil v nepříjemnou výheň a diváci se s přibývajícím časem snažili dostat blíž a blíž pódiu, které nebylo dostatečně vysoko, aby poskytovalo komfortní podívanou. Pár minut po deváté se na scéně objevil leader Michael League společně s dalšími spoluhráči a horko se stalo nepodstatným. Koncert otevřeli beze slova skladbou Keep It on Your Mind z nového alba Empire Central a nebylo pochyb, že si večer hodlají užít stejně jako natěšené publikum.

Narozdíl od devatenácti členů na desce je koncertní podoba Snarky Puppy zeštíhlená na deset, i tak je pódium zastavěno nástroji. Kromě basy a kytary jsou všechny pozice zastoupeny dvakrát, někteří nástroje střídají, každý hudebník má však jasně vymezené místo. Prostor pro sólo dostal kromě perkusisty a Leaguea úplně každý, ale i bez toho je projev každého z nich dobře čitelný. Přeci jenom kolektiv se skládá z kapacit a každý jeden mohl v Lucerně stát se svým sólo projektem. Pokud by bylo nutné vyzdvihnout pouze jednoho, byl by to zmíněný bubeník Ross, ze kterého bylo těžké spustit oči.

Příjemným překvapením byli dva hosté. První z nich, český jazzový pianista Jiří Levíček, byl na texaské univerzitě Leagueův spolužák a dokonce spolubydlící. Když mu basák den předem s nabídkou zavolal, Levíček ochotně souhlasil a s kolektivem suverénně odehrál jednu z nejnáročnějších skladeb alba Belmont. V následující písní hostoval naopak Leagueův pedagog, trumpetista Philip Lassiter, který dnes vystupuje v Jazz Docku.

Téměř všechny skladby, které Snarky Puppy ten večer hráli, byly z nového alba a bylo zřejmé, že je většina publika neslyší poprvé. Lidé si pobrukovali melodie, nadšeně odměňovali každé sólo potleskem a vychutnávali si nepopsatelnou atmosféru, kterou hudebníci na pódiu vytvořili. Většinu skladeb League odklepával a bylo vidět, jak dobře jsou na sebe hudebníci napojeni. Házeli po sobě pohledy, posunky, pohotově reagovali na hru spoluhráčů. Vše doplňovala vkusná animace znázorňující panorama města Dallas, kterému nahrávka vzdává hold. Ve vzduchu zůstala viset pouze jediná otázka, na kterou se dostavila i odpověď. Ano, bude přídavek a ano, bude to Lingus!