NorthSide 2019: Idles a ti další

Druhý den jutského NorthSide začal praktickou lekcí zevlování, neboť pódií se ujaly vycházející dánské talenty a britský indie soul. Skoro jako by se záživná hudba šetřila, až lidi v pátek odpíchnou v práci a doběhnou na festival. Ublížilo to hlavně Liss - ačkoliv hráli na domácí půdě, slot ve dvě odpoledne pro dvě stovky lidí byl atmosférou slabší než jejich klubové koncerty na druhé straně země. Za pozornost jejich výkon stál, sálala z nich mladá, rozverná energie. Romantické svádění ale znělo do prázdna.

Na vedlejší stagi mezitím hojnější publikum vstřebávalo odlehčený electro pop Jady, kterému zas ublížil vizuální koncept pódia. Ten připomínal set Solange dva roky zpátky, ovšem v přímém denním světle nepůsobil příliš lichotivě a nezaujaté publikum nabádal spíš k přemýšlení o tom, kde strávit zbytek odpoledne. Nadprůměrný vokální výkon na show nestačil.

Zbylo tedy hodně času do koncertu Michaela Kiwanuky. NorthSide naštěstí nabízí spoustu rozptýlení, na jedné straně tu je gurmánský doutníkový bar, lokálně destilovaný gin nebo grilovaná koza, v malém lesíku zase dominují lesní víly pletoucí květinové věnce, masáže mořskými řasami a slaďoučké rebarborové koktejly.

fotogalerie z druhého festivalového dne tady

Poté nadchla dánská popová kometa Lydmor, která své loňské album zahalila do temného elektronického kabátu. Fascinující one woman techno show měla publikum v hrsti a bylo vidět, že si na začátku roku odbyla divadelní debut. Fantastická komunikace s diváky, výzvy k eklektickým tanečním kreacím a dramaturgie tak napínavá, jak jen denní světlo dovoluje. Lydmor si už podmanila kluby, a ačkoliv na ovládnutí velkých festivalů ještě nemá, chybí už jen málo. Závěrečný remix I Love You, akustického hitu z první alba, byl doposud největším odvazem celého víkendu.

Návrat do reality byl o to těžší, jelikož žánrové legendy Nas se rozhodly pro pozvolný úvod. Remix Sweet Dreams sice publikum rozezpíval, roztleskal i roztančil, ale s technem v uších se nostalgický hip hop vstřebával těžko. Epochální žánrová rozmanitost se od festivalu o třech stagích samozřejmě čekat nedá, ale občas je složité naladit se na správnou vlnu. Stejně dopadli i Migos s Markem Ronsonem - v konkurenci surové energie Idles a Benal se festival dělil na dvě neslučitelné poloviny.

Popisovat koncerty bristolských punkerů Idles je nevděčná práce - brutální nářez s násilným moshpitem, štědrá dávka romantiky, LGBTQ podpory a uznávání rodiných hodnot… má to všechno. A kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech - instantní big dick energy.

Na závěr dne zahrálo místní rapové duo Benal, které dokonale vystihuje momentální situaci na dánské hudební scéně - všechno, co vybočuje z průměru, má šanci uspět. Frontman Benjamin Hav je otcem tří dětí, na pódiu ale působí dojmem slizkého kněze s chabou choreografií. Kvalita koncertu? Naprostý nářez. Všechno, co zní z reproduktorů, nutí publikum neustále skákat a zpívat krajně nevhodné sexistické texty. Na závěrečné Uh Babe a Nu Her se otevřel moshpit, který byl po odchodu kapely z pódia zkrocen skladbou Wake Me Up od Wham! Sexuální energie byla tatam a všichni jsme se soudružně rozešli do víru noci.