Milan Bátor | Články / Recenze | 15.02.2017
Ridina Ahmedová a Petr Tichý zosnovali zvláštní, magický příběh. Jejich společné CD, nazvané pokorně HLASkontraBAS, je průzorem do hudby, jejíž řeč je nezávislá na pojmové a významové hodnotě slova či tónu. Vytváří si vlastní fonetickou i zvukovou symboliku. Není jednoduché ji rozluštit a zjistit, co ponor do nečekané hudební nahoty způsobí.
Hlas kontra bas. Temně podmanivý alt Ridiny Ahmedové proti drsné i kvílivé base Petra Tichého. Jejich společná hudební kolekce obsahuje osm skladeb, které jsou téměř všechny inspirovány dvěma smysly: zrakem či hmatem. Vínová evokuje mok, Po bouři fascinuje šamanskou melodikou, znepokojuje tichem a konejší v průniku mnohých hlasů. Černým lesem je harmonicky nejdrsnější, nejprogresivnější skladbou, Mustang je naopak animálním zvukovým obrázkem koně i jeho vzrušující tělesnosti. Letní se téměř tetelí parnem, Zvonová naopak zvukomalebně evokuje cinkání.
To by bylo samo o sobě trochu málo, jenže v hudbě Ahmedové a Tichého působí ještě velmi důležitý faktor: transcendence, mystika a původní magická funkce, která se v průběhu staletí vytratila.
Kontrabas Tichého dokáže být brutální i něžný, rozvlňuje svůj nástroj jako řeka svou hladinu do nekonečných smyček. Zaburácí přívalem smyků, strohých arpeggií, i šestnáctinových ostinátních pasáží, jindy zase konejší ve flažoletech, vibratech, pizzicatech. Stejně barevně Tichý využívá i tělo nástroje: poklepy, údery, šepoty a šelesty jsou svědectvím, co vše se dá vykouzlit ze dřeva.
Ridina Ahmedová svůj nádherně prokreslený, barevně mnohotvárný hlas používá jako nástroj komunikace s nevýslovným. Rozum je vystřídán fantazií. Není jako Iva Bittová zdrojem zázraků, spíše je svědkyní mezi světem věcí a zásvětím idejí. Ahmedová je hledačkou skrytých pramenů, Morgensternovou nenapsanou sbírkou i Hiršalovou apokalyptickou múzou. Třetím členem fúze je loopstation, který oba využívají velmi vynalézavě. Míra invence je vždy vyšší než zajetá šablona pro jednoduché vrstvení hlasů v intervalech. Ve stopách se objevují barvy, dýchání, hrdelní zvuky a další odstíny.
Ze vzájemné inspirace Ahmedové a Tichého vznikla hudba povýtce zádumčivá, zaumná i zasmušilá: je prosycena jazzem, spiritualitou, mystériem, ambientem i minimalismem. Chybí zde jásání, durové tóniny či euforie. Přesto je tato deska důvodem k velké radosti, protože tak krystalicky čistá, neposkvrněná hudba se dnes zjeví jen vzácně.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.