Jakub Béreš | Články / Recenze | 22.04.2015
Kintsugi je osmá řadová deska americké indierockové partičky Death Cab for Cutie, která svojí hudební pouť odstartovala před necelými dvaceti roky. Za tak dlouho dobu si vydobyli velkou slávu, ale museli se potýkat i s mnoha příkořími. Největším problémem bylo navázat na nejúspěšnější desku Transatlanticism (2003).
Současné vyhlídky pro kapelu nejsou o moc růžovější. Poslední nahrávka Codes and Keys (2011) byla propadákem, sám zpěvák Ben Gibbart dokonce prohlásil, že byla příšerná. Kintsugi má proto jednoduchý úkol, a to odfouknout prach, který přivál čas. Kapela se tak uchýlila k cestě nejmenšího odporu a nahrála slušnou desku, která v ničem neexperimentuje a sází na středoproudou jistotu. Hlavně se nikoho nedotknout a neurazit. Formace ztrácí indie nálepku a pozvolna přechází do táboru vysluhujících kapel, které sice budou vyprodávat koncerty, ale pouze z nostalgie a úcty.
Na novince se příliš odevzdávají posluchačům, jako kdyby mělo jít o poslední velkou desku, kterou kdy udělají. Zaječím úmyslům se už před nahráváním neubránil kytarista a producent Chriss Walla, zbytek naštěstí drží zuby nehty pohromadě. Jenže jak dlouho? Sami muzikanti zní poněkud otráveně, což přenášejí i na posluchače. Album je výlevem zpěvákových emocí, které pouze pobublávají pod pokličkou, místo toho aby vyburácely ven. Krize středního věku spojená s rozvodem a profesionální stagnací jsou dobrým důvodem pro explozi, která by kapele prospěla mnohem více než nahrávaní songů pro hollywoodskou produkci.
Desku otevírá nejenergičtější píseň No Room in Frame a první tóny znějí slibně. Na slušně rozehraný začátek navazuje první singl Black Sun - horko, tetelící se vzduch a frustrace, jako když čtete Camusova Cizince. Očekáváte, že se stane něco zásadního, ale stále se pokračuje v tom stejném. Všechno je marné a zbytečné, i tihle kluci, kteří už dávno nejsou kluky, svůj souboj vzdali, pokusy o svižnější písně horký vzduch neodvane. Poslední nádech přijde se songem Good Help (Is So Hard To Find), bohužel je už příliš pozdě.
Death Cab for Cutie jsou kapelou, která má to nejlepší za sebou. Kintsugi není propadák. V porovnání s předešlou tvorbou představuje lepší průměr, stejně jako nese náznaky vyhoření. Nahrávka mohla být důstojným rozloučením, pokud by americká pompézní nuda dokázala alespoň na okamžik zaujmout.
Death Cab for Cutie - Kintsugi (Atlantic Records, 2015)
www.blacksun.deathcabforcutie.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.