Andrej Pavlovič | Články / Recenze | 16.06.2015
Po dlouhých pěti letech vyjíždí japonská screamo/post-HC partička envy s novým studiovým albem Atheist’s Cornea a posluchače nešetří. Odklání se od shoegazových lyrických pasáží à la Mono a navrací se k tomu, čím si získali srdce fanoušků po celém světě, totiž k emotivnímu ukřičenému post-hardcoru.
První singl Blue Moonlight celek otevírá a dává najevo, že bude orientováno na pořádný nářez. Úvodní tóny sice opět začnou jemně a zasněně hladí po duši, ale po několika taktech se zlomí ve screamo nejhrubšího zrna, jako kdyby kapela vzkazovala: „Tohle bylo předtím. ŠKRT. A teď jdeme jinudy.“ Přesto se rukopis envy nevytratil a je patrný v každé minutě všech osmi tracků: na hardcorově průrazných písních Ignorant Rain and the End of the World nebo již zmíněné Blue Moonlight, na jemnějších a pomalejších Shining Finger a Ticking Time and String nebo naopak na screamovějších An Insignificant Poem či Two Isolated Souls. Ve skvěle vybalancované Footsteps in the Distance je nejvíce cítit esence envy, monumentální epické riffy se prolínají s klidnými postrockovými pasážemi.
Kdo si vzpomene na poslední LP Recitation z roku 2010, které bylo konceptuální (mimo jiné každá z dvanácti písní představovala jeden měsíc v roce), se širokým záběrem a spoustou dalších vlivů, bude možná při poslechu novinky překvapen. Tvoří ji čtyřiačtyřicetiminutové balení čistokrevných envy a spíše než dva vyčnívající singly a spousta průměrných písní je Atheist’s Cornea silné jako celek. Ano, album postrádá opravdu výrazné a silné momenty a vokál Tetsuyi Fukagawy je postaven na dvou polohách – melodickém mluvení a křiku. To je ale záměr.
„Tentokrát jsme byli o něco minimalističtější, aby se deska dala poslouchat opakovaně. Snažili jsme se nesklouznout do hardcoru ani do post-rocku,“ říká Fukagawa. „Doufám, že to nebude trvat dalších pět let do další nahrávky. Kolikrát jsem už uvažoval, unavený z turné nebo bez inspirace k textům, o tom, že skončím. Pak jsem si ale uvědomil, že i po dvaceti letech mám podporu celé kapely,“ dodává.
Atheist’s Cornea vyšla 15. května pro japonský trh a pro zbytek světa je k mání od 10. června. Pro fanoušky envy nutnost, pro ostatní minimálně doporučení.
Envy – Atheist’s Cornea (Temporary Residence, 2015)
www.facebook.com/envyOfficial.jpn
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.