Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Americká skupina The Lumineers se od doby svého vzniku v roce 2005 vypracovala na pozici jedné z nejznámějších folk-rockových kapel současnosti. Bývá přirovnávána k formaci Mumford & Sons, dvakrát obdržela nominaci na cenu Grammy. Na svém třetím albu vypráví životní příběhy členů rodiny poznamenané závislostmi, citovou deprivací a nenaplněnými touhami.

Od první, eponymní desky se zakládající členové a autoři většiny písní Wesley Schultz (zpěv, kytara) a Jeremiah Fraiters (bicí) poctivě drží škatulky indie a folk-rock. Písním vévodí lehce zastřený a poměrně vysoko posazený Schultzův hlas doprovázený kytarou, pravidelně zaznívá klavír nebo housle – Schultz a Fraiters dlouhodobě spolupracují s řadou dalších hudebníků, tady se podíleli mimo jiné houslistka Lauren Jacobson a pianista Stelth Ulvag.

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí. První přichází na řadu Donna, po ní následuje její vnuk Junior Sparks a nakonec Juniorův otec a Donnin syn Jimmy. Každý z těchto příběhů vyšel i samostatně jako EP.

Nedílnou součástí je i série videoklipů, které provázejí jednotlivé songy. Pomáhají fanouškům pochopit smysl textů, které se často vyjadřují pouze v náznacích. Donna, Jimmy i Junior mají tvář – jsou to tváře posmutnělé, pronásledované osobními démony, nejčastěji alkoholem. Jejich neradostné osudy se halí do šedavých pastelových barev, málokdy vysvitne slunce, všude jen mlha a nepořádek, často frustrace a neschopnost vystoupit z vlastního stínu.

Novinka III je propracovaná, komplexní. The Lumineers se nesnaží o velké hudební experimenty, spíše se zaměřují na atmosféru a celkové vyznění. Prim hraje akustická kytara, klavír, a především Schultzův vokál – jemný, a přesto naléhavý, účastný a něžný. Navozuje atmosféru prázdného podzimního rána, kdy se svět zdá být šedivý a nevlídný a obstát v něm je sakra těžké.