Adam Zámečník | Články / Recenze | 11.08.2016
Přestože je tvorba americko-japonské zpěvačky Mitski Miyawaki hluboce osobní, humor a nadhled nepostrádá. Jak jinak vysvětlit tak lahodně přidrzlý název jako Puberty 2? Na své čtvrté řadovce se Mitski opět strefuje do svého vnitřního rozpolcení, původem počínaje a intimním životem konče. Jednou je nahoře, jednou zase dole, tak jako v pubertě.
Zatímco lyricky je Puberty 2 takřka identická s minulým albem Bury Me at Makeout Creek, hudebně došlo k změnám. Před vydáním přešla Mitski k většímu indie labelu Dead Oceans, což je znát i na produkci. Společně s větším rozpočtem a lepším vybavením dostala zpěvačka možnost většího experimentování s nástroji, čehož využila hned v první písni Happy. Minimalistický beat a zastřený hlas je přerušen zemitým saxofonem, který změní průběh a zvuk celé písně. Album se hemží stylistickými odkazy na různé žánry, ať už to je dream pop v Once More to See You Again nebo lo-fi My Body’s Made of Crushed of Little Stars, a s výjimkou lehce otravné Little Stars se jí to daří.
I tentokrát je slyšet inspirace silnou dynamikou mezi slokou a refrénem à la Pixies, viz single Your American Girl. Počáteční šeptavý vokál a strohá basová linka je záhy přehlušena efekty přesycenou elektrickou kytarou, která dělá z písně empowerment hymnu, vztyčený prostředníček nespravedlivé společnosti. Tedy alespoň v mezích Mitski, jelikož je stejně skrz naskrz prošpikovaná pochyby a smutkem. Sebezpytující perspektiva dovoluje Mitski zazpívat úsměvné verše jako „If I could, I’d be your little spoon”, aniž by posluchač povýšeně vrtěl hlavou. I když se takové metafory mohou zdát zdánlivě pubescentní, Mitski je dokáže prodat, a to i v případě Crack Baby, kde přirovnává štěstí k drogám a sebe k dítěti matky závislé na cracku. Jsou to zvláštní přirovnání? Rozhodně, ale také jsou součástí kouzla Mitski jakožto osamělé outsiderky s pokřiveným pohledem na svět.
Při poslechu Puberty 2 nám Mitski otevírá svou třináctou komnatu. Propracovanější a mohutnější zvuk vytváří nosné základy pro její emocionální výlevy, které, přestože občas fantasmagorické, jsou většinou působivé. Uspokojte tedy svého vnitřního voyera a zaposlouchejte se do zhudebněného deníku pětadvacetileté zpěvačky. Určitě se nebudete cítit trapně.
Mitski – Puberty 2 (Dead Oceans, 2016)
www.mitski.bandcamp.com/album/puberty-2
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.