Voivod na rozdíl od jiných thrashovek nemůžou hrát na retro feeling: klasici hard sci-fi, z jejichž odkazu vycházejí texty i vizuál kapely, cool asi nikdy nebudou.

Od posledního alba, crowdfundingového úspěchu Hvel uplynuly tři roky a došlo k dalšímu zúžení ansámblu. Do jakých vod se na Nivalis vydala islandská kapela letos?

Viagra Boys si zachovávajú určitý nadhľad, vďaka ktorému si chlapci nemajú problém priznať, že nespĺňajú normy hyper maskulínnych chlapov a občas si dopomôžu modrými tabletkami.

Vlastní životopisy jsou kapitola sama pro sebe a u muzikantů obzvlášť. Často je to jen sebeadorace zaštítěná slavným jménem na obálce...

Holandští My Baby překračují stylové i geografické hranice už nějaký ten pátek a nic se v tomto ohledu nemění ani na jejich čtvrté studiovce Mouniaki.

Pokud měli britští kytaroví melodici The Coral v úmyslu nahrát letní album, povedlo se. A na snaze navodit u posluchače pocit pohody není a priori nic zlého.

Vynalézavé nejsou pouze texty filozofující nad smyslem života, ale také kytarové melodie, ozdobené orchestrální podkladem.

Při dokončování alba Jiskřící stála kapela Zrní před rozhodnutím – kvůli jeho délce musela z výsledného celku vyřadit čtyři písně. A z těch vzniklo EP Spící.

První problém spočívá v tom, že si Paul a Phil Hartnollovi neujasnili, jestli má jejich album znít na plném tanečním parketu...

Nové album Reef je výborná hudba do auta, k jízdě volným tempem, meziměsto. A klidně po rozbitých silnicích.

Básně Terezy Šustkové jsou celkově spíše skryté než zjevné, spíše magické než obyčejné, spíše intuitivní než vypočítavé.

Publikace chce nejen dokumentovat, ale také Gemer vrátit zpět na mapu a ukázat, že nedávná industriální historie se dá uchopit informačně uceleně, a přitom poutavě.

Ačkoli se nejedná o revoluci v rámci jejich diskografie, Sleep na The Sciences se vrátili možná až s nečekanou vervou.

V řízné Pack Animals se Savage opře do bohorovného mužského šovinismu zosobněného radily, kteří už díky svému pohlaví vědí, že ženská na kytaru hrát neumí nebo aspoň ne správně.

Hudba pro Kin stojí někde mezi řadovou produkcí Mogwai posledních let a jejich předchozí tvorbou pro pohyblivé obrázky.

Seattle je líheň pozoruhodné hudby, to už se ví dlouho a lze se na to spolehnout, navíc to jde napříč žánry... Ve chvílích, kdy není zrovna dobře, vzniká ta nejlepší…

Flatbush Zombies se neženou za komerční chytlavostí nebo hvězdnými featuringy, ale zůstávají na domácím hřišti, kde jim to šlape.

Redemption se rozpadá na dvě části, když ta první vrcholí atmosférickou temnotou The Ghost of Macon Jones a pak už to jde bohužel trochu z kopce.

Celkovému soundu tentokrát vypomohl i subtilní hlas zpěvačky Emmy Gillespie v úvodní skladbě The End of the End.

Zatímco EP Du Pouvoir představilo Maud jako variaci na dreampopové kapely typu Daughter, Je Suis Une île rozšiřuje svůj zvuk o výrazné melodie.