Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 08.10.2018
Reef se po osmnácti letech přihlásili se studiovým albem. Kapela jednoho hitu (Place Your Hands), která ve své nejslavnější éře plavala v proudu ostrovního britpopu, se na stará kolena vrátila ke svým tvrdším kořenům, ke klasicky střiženému hard rocku. Ani ten ale není úplně britský, častokrát překračuje hranici k americké verzi téhož, k té, v níž nelze přeslechnout vliv country.
Reef na Revelation představují muziku, která plyne lehce, na hard rock až příliš poklidně. Jen málokdy se dočkáme nějakého výstřelku, který by dokázal posluchače přinutit k soustřednějšímu poslechu, vše se nese v nemastném neslaném středním tempu. A to přitom titulní skladbou, která jako by vypadla z dílny AC/DC, tak dobře navnadí. Pak přijde duet se Sheryl Crow (My Sweet Love), na následující Provide „zpopovatí“, přidají sbory a začne to jít od desíti k pěti.
Revelation upadá do stereotypu a bezvýraznosti, mizí jakýkoliv náznak originality. Vítaným světlem ve tmě je třeba Precious Metal, kde kytary konečně dělají to, co mají, tedy riffují o sto šest. Příjemná je akustická Don't Go Changing Your Mind, které ovšem ubližuje sbor. No a konečně dupající „westernovka“ Just Feel Love, které se podaří vybudovat osobitou atmosféru. Ale proč je tam zase ta odpověď gospelového sboru, která všechno neúměrně cukruje?
Nové album Reef je výborná hudba do auta, k jízdě volným tempem, meziměsto. A klidně po rozbitých silnicích. Nevadí totiž, když to rachotí a něco přeslechnete. Nic vám neuteče.
Reef – Revelation (earMUSIC, 2018)
web kapely
Živě:
Reef (uk) + Broken Witt Rebels (uk)
15. 10. 2018 20:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
