Přesvědčivý návrat Sleep

Patnáctiletá odmlka mezi nahrávkami představuje pro mnohé umělce i fanoušky propast, kterou se málokdy podaří překlenout. To však neplatí pro kultovní americkou metalovou formaci Sleep, která přišla s novinkou The Sciences – a zašlá sláva je zpátky.

Sleep zahájili kariéru na začátku 90. let s nahrávkami Volume One a Holy Mountain, které jim přinesly velkou odezvu na tehdy se rozrůstající stonermetalové scéně a také nahrávací smlouvu. Následující Dopesmoker s jedinou, šedesátiminutovou skladbou ale label London Records neskousnul a obstrukce s jeho vydáním vedly až k rozpadu skupiny (deska vyšla až v roce 2003 u Tee Pee). Sleep opět začali hrát v roce 2009 a postupným koncertováním a nahráváním nových skladeb se dopracovali až k vydání The Sciences.

Sleep hudebně navazují tam, kde kdysi skončili. Hutná, tvrdá a pomalá kytara, dunění zkreslené, mohutně znějící baskytary a masivní bicí tvoří základ jejich zvuku. Repetitivní kytarové riffy postupně gradují a dlouhé „jamy“ přivádí posluchače do téměř meditativního stavu. Pomalé pasáže jsou prokládány agresivnějšími momenty, které si uchovávají robustní zvuk.

Leitmotivem Sleep je nepřekvapivě marihuana, která je hnacím motorem i zdrojem inspirace. Ať už v různých slovních hříčkách („hashteroid fields“, „splash down on the TH sea“, „the CBDeacon“) nebo přímočarých textech o hulení („Chalice smoke exhalation engulfs the freeway up above...“), odkazy na trávu prostupují celým albem.

Po krátkém intru desku otvírá Marijuanaut’s Theme – prudkou kaskádu powermetalových akordů přiživuje rychlé, technické bubnování Jasona Roedera a ke konci ještě doplňuje kytarové sólo Matta Pikea. Prostřední tři skladby vycházejí z charakteristického zvuku kapely, ve kterém se mísí hřmění zkreslených kytar s riffy à la Tony Iommi. Kontrast tvoří závěrečná instrumentálka The Botanist s vybrnkávanými akustickými kytarami a psychedelickým finále, což je příjemné osvěžení po čtyřiceti minutách tvrdých riffů.

Ačkoli se nejedná o revoluci v rámci jejich diskografie, Sleep na The Sciences se vrátili možná až s nečekanou vervou. Přinesli další dávku toho, čím se proslavili v raných devadesátkách, a potvrdili, že to stále umí více než dobře. Energický, řádně přesvědčivý comeback s  potenciálem pro další tvůrčí vývoj.