Jak řekl v úvodní diskuzi Honza Kistanov, česká elektronika je otázkou jen asi šesti klubů a malého množství lidí, chybí poptávka. Pravda?

Plano sice stále zůstává ve stínu Oláfura Arnaldse, ale koncert ukázal, že je v jeho možnostech z něj jednou vystoupit.

Natěšená jak puberťák před prvním jointem přebíhám koleje Hlaváku a mé slušňácké já doufá, že nenarazí na Aloise Nebela.

Bylo voyeursky fascinující pozorovat lehkoprstý dialog mezi Cohenem-Milem a Kleinem, zatímco Bresler spíše jemně přitakával...

Zazněl průřez tvorbou Against Me!, ze stage se skákalo jak z Nuseláku, Laura dokonce dostala pusinku na čelíčko... Koncerty roku.

Deset skladeb, deset úryvků z románu, ve kterých se proplétá hospodský rock-folk s Rudišovou recitací v němčině i češtině.

Že mají dobrý višňový koláč, neznamená, že to musím každému říct. Četl jsem o podobnosti s Youngem a Crazy Horse...

To, co se strhlo po Bachelorette a jejím rádoby májovém deštíku, by se dalo popsat jako průtrž mračen. Wye Oak, Baltimore.

Skoro jako mramorová socha, na které se pohybují jenom prsty a zpívající ústa. Johnny Winter nic jiného nepotřebuje.

Glitch Mob si do Čech přijeli pro jasné zlato – hrdý sold out. Začátek nepřesvědčil, ale pak se něco zlomilo a beat to nebyl.

Čtvrtá květnová sobota přinesla krom průtrže i nevšední program o čtyřech chodech. Minifestival v Bystřici p. Hostýnem.

Jak je důležité míti k.y.e.o., díky kterým nás v MeetFactory podruhé lapil Ben Frost pod krkem a asi hodinu různými postupy rdousil.

Absence pódiového elánu a rapové přesnosti, tedy dvou věcí, které se jinak dokáží poměrně zdatně nahrazovat, večeru škodila.

Ian zmateně kouká na početné, leč lehce zaražené publikum, a početné, leč lehce zaražené publikum kouká na Iana. Tohle asi nečekal.

Na rozdíl od předchozího dne přitáhl Astronautalis už od odpoledne daleko víc lidí, aspoň na chvíli se umoudřilo deštivé počasí...

Lucerna Music Bar natřískaný máničkami v džískách, vhodně zvolená předkapela Private Earthquake, houstnoucí atmosféra plná očekávání...

Když tu byl před nedávnem Dylan Moran, měla jsem pocit, že se dívám na jeho DVD. Bill Bailey si to jede trochu jinak. A možná že lépe.

Dá se slovy reprodukovat večer, který vám změní život? Ne. Má cenu se o to snažit? Lezl jsem do prázdné Sedmičky a měl takové tušení…

Divoký světla, nebo projekce, mít oboje, je jako rozdělávat oheň v dešti. O nadhledu sebemrskače a nesmyslu pro humor.

Značná část obecenstva fanoušky asi nebyla a ocitla se v paláci severských tanečních rytmů spíše náhodou. Satisfaction.