Cestou do Akropole jsem potkala několik blonďatých švédských skupinek. Bylo jasné, kam míří. First Aid Kit jsou sice Švédky, ale z hudby to nepoznáte.

Noise, hluk, rámus, rachot, randál, brajgl, virvál, hlomoz, kravál a na konci Amphetamine Reptile, pokud se nepletu...

A na jednoho a nejednu se nedostalo, 300 lidí dovalilo na kopec. Zažil jsem na Sedmičce večery, kdy tolik lidí nedaly ani tři, čtyři koncerty za sebou.

Konečne zhasli svetlá a Roxy sa ocitlo v opare, z ktorého vyčnievalo päť členov dánskej formácie s charizmatickým Andersom Trentemøllerom uprostred...

Po delším přemlouvání se rozhodl, že přidá ještě jednu, ale už ji musí zahrát potichu. Z davu se ozvalo „Ghost Town“! James Harries v Brně.

A tenhle znáte? To se potká kontrabasák, klavírista a zpěvačka z Prešova a bubeník z Krnova a... No to byste tam museli být.

Bylo to skoro jako na Queen bez Freddie Mercuryho. Původní a jak jsem zjistila v průběhu koncertu nenahraditelná zpěvačka Geike Arnaert sice ještě neskonala...

A právě titulní skladba se stala jedním z nejsilnějších momentů, když do naprostého ticha přerušovaného jen tichým pochodovým motivem virblu zazněl pětihlas účinkujících.

Každému je jasné, že Manon meurt jsou v rámci hajpu a naježděných kilometrů vyhraní, stejně jsem se ale neubránila dojetí, které mi čas od času působí muzika s jasným tahem…

"Myslíš, že bude hrát Henry Lee? Určitě ne, ty vole, to přece napsal Nick Cave. Aha, tak to jo, to asi hrát nebude." Real talk, dvě čtyřicetileté máničky, továrna Zbrojovka...

Sledovat Einara Straye a jeho ansámbl se přes všechny výhrady vyplatí, vždyť je věkem ještě stále na začátku hudební kariéry.

Kdyby mi někdo po úterních YOB/Pallbearer řekl, že se ještě týž týden zmocní Sedmičky ještě větší a hlučnější wattáž, asi bych se ho zeptal, jestli ho neposlal Inženýr.

Zážitek podobný tomu jako z Tarkovského filmů. Kdyby byly HLA-SI-TÉ. Kontemplace uvnitř hluku se zprvu může zdát jako nemožná, směšná, kontraproduktivní, jako by se zdála meditace uprostřed hořícího chrámu.

Koho by napadlo jet na festival do Litvy? Mají tam vůbec něco takového? Asi nejsem jediná, kdo má o baltské trojce zemí trochu zkreslené představy.

Egyptské intro natáčené snad tisíci smartphony odstartovalo show hlavní hvězdy a byla to právě první část setu, která působila nejjistěji...

Když nejedou Wovenhand do Prahy, musí Praha do Jablonce. Smrdí to sice pragocentrismem, ale nebudeme si nic nalhávat...

Ohromující řada spolupracujících institucí, kulturoznalců a interpretů dělá z Restart the Art skutečně něco víc než umolousanou seanci anonymních inťoušů.

Čitelný wall of sound, kdo tohle umí. Prý začali říkat své hudbě „doomgaze“, docela chápu proč. This Will Destroy You. Takhle přátelsky by měla vypadat každá tour.

Ať už tady byla s doprovodnou kapelou nebo projektem Acoustic Africa, zpěvačka Dobet Gnahoré, pocházející z Pobřeží Slonoviny, působí na oči i uši jako magnet.

Všechny ambiciózní plány herců na pokraji vyhoření se stejně semelou v mlýnku na pepř aneb nová inscenace ve Studiu Hrdinů.