mArcElkrIz | Články / Recenze | 09.03.2014
První poslech. Hluboký zářez pod kůži.
Námět. Kdesi v pozadí, v kořenech projektu, stojí víc jak půl století starý příběh kurtizány toužící po manželství a lásce movitého galantního elegána. Pátrejte po značce „Colette – Gigi - 1944“. Julia Holter ale od romantických bublinek odbočila ke sžíravé atmosféře křiklavých barev, oken do soukromí, mrtvých duší, extra silných parfémů, odhaleného soukromí, zničujících pudů, svazující všemohoucnosti sítě sítí, bezvýchodných situací, extází a bolesti. Od pohádkových konců k nesčetným výhřezům reality. Přeskakuje od plakátovosti k vykreslení nejjemnějších pavučin duše. Nad tenkou hranici kýče povznesena finální formou.
Písně. Samy o sobě silné, obstály by v jakémkoliv aranžmá. Rád si je vyslechnu třeba v malém klubu v doprovodu houslí a tahací harmoniky nebo od Julie a capella ve sprše.
Preciznost. Konstrukce celé nahrávky se spoustou masivně vyznívajících nosných ploch i křehkých stylotvorných detailů působí vzdušně a odlehčeně. Melodické linky i zvolené zvuky se sbíhají a proplétají. Žádné ostré beaty, mohutné orchestrace ani zaběhlé kytarovo-pop-rockové jistoty. Místo toho samonosný hlas, kouzelné frázování, vrstvení, modulace. Hlas vévodí a veškeré dechové a smyčcové nástroje nebo takřka srdeční tep suplující bicí jej pouze dobarvují, zesilují intenzitu a nechávají doznít. Do poslední detailu propracované kompozice.
Nadžánrovost. Zaběhlé škatulky nestačí. Julia Holter vychází z klasického hudebního vzdělání, z lásky k čisté písňové formě, z nádechů avantgardy i jazzu, z kabaretních popěvků, z experimentální elektroniky i obdivu ke scénické hudbě. Žádná velká futuristická progrese skrze moderní techniku (i když i to díky rozdílům mezi jednotlivými položkami v její diskografii nelze do budoucna vyloučit), ale poctivé komponování, aranžování, tkaní, párání a sešívání.
Vkus. Podle výše vyřčeného by mohla přijít obava z pompéznosti, přeplácanosti, kýčovitosti. V tomto směru je Julia Holter silná a vše podřizuje čistotě celkového vyznění a jednotné atmosféře alba. Devalvace vlastního díla neuváženým krokem je nepřípustná.
Julia Holter - Loud City Song (Domino Records, 2013)
http://www.juliashammasholter.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.