Jakub Šilhavík | Články / Rozhovory | 06.06.2013
Saade jsou zpět s nadmíru povedenou deskou Guide to Happy Living a záplavou novinek, nezbývalo tedy nic jiného, než se vypravit za Cvaldou, kytaristou a zpěvákem rockové dvojice Saade, do jeho kojetínského „exilu“. I přes pošmourné počasí posledních dnů se jednalo o rozhovor, který by mohl ubíhat ještě několik dalších hodin…
Od podzimu 2010, kdy jsi naposledy mluvil s Full Moonem, se toho dost změnilo. Začneme popořadě, po vydání debutu You Are Coming Home jste odehráli několik koncertů, natočili split s Night a najednou se vytratili. Co se dělo?
Já psal nějaký nový písničky, ale problém byl dostat Simona na zkoušku. Tím pádem se všechno zdržovalo a vím, že když jsem tady byl tři měsíce, tak jsme se nedokázali domluvit. Nakonec jsme se rozhodli rozvázat spolupráci a pak trvalo nějakou dobu najít nového bubeníka, kterým je teď Regál.
Se Simonem jste si přestali rozumět nebo to bylo jen o nedostatku času?
Bylo to tím, že jak jsme oba odlišní, tak jsme měli jiný přístup k věcem. Vždycky, když se vrátím do Čech, tak jsem ready naplno dělat kapelu, ale mu se tak nějak… ne že by se mu nechtělo, ale má to hozený jinak, a nedokázali jsme se dohodnout na zkoušce. Já jel dokonce do Jeseníku a Simon na tu zkoušku nebyl schopný přijít.
Pokračovat pod názvem Saade ses rozhodl okamžitě nebo jsi o tom musel přemýšlet?
Chvilku jsem popřemýšlel, jestli nezačít něco jiného, a pak jsem si říkal, že jsem… nechci říct většinu, ale spoustu těch věcí rok a půl dělal já, a přišlo mi škoda to zahodit a neměl jsem ani energii rozjíždět nové jméno. Stejně by to znělo podobně nebo pokračovalo v tom, co jsme začali.
Volba Regála, který nahrával už piano a harmoniku na debutu, na uvolněné místo za bicíma byla automatická záležitost?
Moc dobrých bubeníků v Čechách není a tyhle dva zrovna znám, takže to byla celkem jednoduchá volba, a Regálovi se do toho naštěstí chtělo.
Nechtěl bys v budoucnosti přibrat ještě baskytaristu nebo považuješ současnou podobu Saade kytara/bicí za definitivní?
My jsme o tom teď přemýšleli, dokonce jsme měli zkoušku s basákem. Tak jsme hráli, udělali dvě nové skladby a ty byly super. Potom jsme hráli staré skladby a já si uvědomil, že se něco vytratilo přidáním třetího nástroje. Neříkám, že je to definitivní. On teď s námi bude hrát jednu skladbu na Piper Festu jako host. (nezahraje, festival byl kvůli počasí zrušen, pozn. ed.)
Jak probíhalo nahrávání novinky Guide to Happy Living?
Klasika s Amákem, měli jsme na to asi osm dní. Docela jsme se hádali, ale to se čekalo, každý pocházíme z jiného světa, v pohodě.
Co vedlo k posunu k přístupnějším skladbám a takřka popovým melodiím?
Spousta lidí mi říká, že je to přístupnější a jiný, ale mě přijde, že je to jenom volné pokračování první desky. Myslím, že na tom má hodně podíl Amák, tím, jak udělal zvuk, že to není jako ta stará deska, která byla tvrdší. Skladby z první desky jako by neměly takový řád, možná jsem to ještě neuměl a teď mi připadá, že se to posunulo nebo uzrálo, nevím, jak to vyjádřit… Přijde mi to jako přirozené pokračování první desky, které je asi trochu měkčí nebo jenom odkrytější.
Můžeš nějak porovnat produkci Amáka a Randalla Dunna, který dělal na debutu?
S Randallem jsme ani neměli šanci do toho kecat, protože jsme mu poslali tracky a on udělal všechno sám. My dostali hotovou věc, byly nějaký připomínky, tak jsem mu to vraceli, ale neseděli jsme u toho jako s Amákem a neříkali tady míň, tady víc. I když Amák má svoji cestu a styl, který si vytvořil, a musíš se víc snažit protlačit, co chceš, není to na škodu, protože Amák má nápady, které by nás nenapadly. Já u mixování chtěl být, protože mi přišlo, že když to pošleš někomu na zmixování i s poznámkami, nikdy mu to nevysvětlíš přesně tak, jako bys chtěl. Na prvním albu by některé skladby mohly znít líp, to mě občas mrzí, ale zase po e-mailu by to trvalo měsíce… Je to o kompromisu, penězích a čase.
Od vydání Guide to Happy Living uplynuly už tři měsíce, jak se na ni zpětně díváš? Jsou pro tebe důležité ohlasy nebo hudbu děláš především pro sebe?
Zpětná vazba je vždycky důležitá, proto to všichni děláme. Spousta recenzí psala, že zvuk není dobrý, že je zkomprimovaný, a zvuk sice dopadl úplně jinak, než jsem si představoval, ale jsem s ním spokojený a vím, že Amák do toho vložil hodně energie a času. Pro mě jsou vždycky nejdůležitější samotné skladby, protože existuje spousta desek, které mám rád, a zvukově zní hrozně. Zvuk je důležitý, ale pro mě je až na druhém místě. Kdybychom měli víc času a jiné studio, tak by to znělo jinak, ale kdo ví, jestli špatně nebo dobře.
S novým albem mi Saade připadají mnohem jistější, projevilo se to i při psaní textů?
Člověk se někam posunuje a čím víc něco děláš, tím víc se v tom dokážeš pohybovat, řekl bych, že to mohlo být ještě lepší, ale tím, jak se tomu půl roku věnuju a půl roku zase nevěnuju, ztrácím progres, který by mohl být rychlejší nebo lepší. Vidím to taky ve hře na kytaru, že spoustu věcí neumím, a kdybych měl trochu času a podíval se na to, tak se naučím o dost víc.
Guide to Happy Living vyšlo na vinylu a jako digitální download na vlastním labelu – považuješ tohle řešení v současnosti za ideální?
Bylo to asi jediné řešení. Nevím o nikom, kdo by to měl zájem vydat. Byl bych radši, kdybych se o to nemusel starat sám, jelikož na to nemám moc času. Na druhou stranu mám vydávání desek rád, takže mi to až tak nevadí. Pro kapelu jako Saade je to asi celkem jedno. Pokud se nás neujme nějaký zavedený label, který má dobrou distribuci a propagaci, tak si to budeme klidně vydávat sami.
O obal se postaral Jaromír 99, jak jste se k němu dostali?
To je Regálova práce, protože s Jaromírem hraje v Priessnitz. Jaromír se sám nabídnul, což mě překvapilo. Mě se jeho komixy líbí a taky Alois Nebel film. Předlohou byla reálná vila v Jeseníku z 20. let, kterou během války obsadili nacisti a měli tam sídlo.
Jak vnímáš vliv své práce (tour manager zahraničních kapel, pozn. a.) na fungování Saade? Nemyslím pouze z časového hlediska, ale taky pohled, jak to funguje venku.
Určitě mi to pomáhá, vidíš spoustu kapel… Dodává ti to inspiraci a nápady, jak bys mohl dělat něco jinak. Některých věcí si nevšimneš, když se díváš z hlediště, a tím, jak se pohybuješ mezi zvukařema a kapelama, tak se učíš.
Jak ses k tomu dostal? A s jakou skupinou v poslední době nejčastěji jezdíš?
Úplně náhodou přes kamarády, začal jsem řídit nějaké menší turné. Postupně se to zlepšovalo, asi jsem měl ze začátku štěstí, že mi někdo dal šanci. V poslední době nejčastěji asi jezdím s Dinosaur Jr. a Boris, pro který pracuju tak sedm let.
Saade se prezentují hodně hlasitými koncerty. Co vás k tomu vede?
Ono to tak nějak vyplynulo. I kapely, které jsem poslouchal, hrály nahlas… Je to spíš o pocitu, vždycky, když jsem přišel a zapnul si potichu kombo, nebavilo mě to. Já si ale nemyslím, že hrajeme tak nahlas. Jsou daleko hlasitější kapely a taky je to o prostoru, ve kterém hraješ, a zvukaři. Jo, hrajeme nahlas, ale nejsme nejhlasitější kapela v Čechách. Já jsem se na některých koncertech snažil i ztlumit, ale ztratil jsem frekvence, které potřebuju, a znělo to hrozně.
A co čeští zvukaři?
Vždycky se jim snažím vysvětlit, aby se nerozčilovali během koncertu. Základ je vozit si vlastního zvukaře, který ví, co má čekat a jak to udělat. Bohužel na to nejsou vždycky peníze a museli bychom ho dotovat z vlastní kapsy. Zvukaři vždycky říkají, že mají problém dostat zpěv nebo bubny do PA přes tu kytaru… jsou technické věci, které můžeš udělat, abys to tam dostal líp, třeba výběr mikrofonu, a to zvukaři, kteří nejsou zvyklí na hlasitější kapely, neví. Na druhou stranu jsou různý cesty, jak dělat zvuk, a žádná není správná ani špatná. Je to taky o vkusu, spousta lidí dává hodně bubnů, hodně zpěvu, já to chci spíš naopak, zdůraznit zvuk kytary.
Jak to vypadá v současnosti s koncerty?
V sobotu 8. května Piper Fest v Kopřivnici, kde si zahrajeme třeba s Planetama nebo Dead Pope’s Company a pak máme koncert 7. srpna v Praze na Náplavce s Please The Trees a dalšíma. Já teď budu do konce července pryč a vracím se až v srpnu, kromě hraní na festivalech je těžký něco sehnat.
Rýsuje se i něco v zahraničí, že byste navázali na turné s Boris a Russian Circles?
Zatím bohužel nic, ale třeba něco dokážeme domluvit.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…
redakce 30.09.2024
Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.
Libor Galia 26.09.2024
Jeden z nových bookerů pražského Fuchs2 je DJ s více než dvacetiletou historií, který se před několika lety stal i producentem. Set v kolumbijském lochu?
Mariia Smirnova 24.09.2024
Dostal Sungazery do Česka. “Líbí se jim atmosféra Kampusu, rádi se sem vrací,” říká dramaturg hudební sekce Mikuláš Svoboda.
Libor Galia 05.09.2024
Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.