Články / Reporty

Bez diskokoule

Bez diskokoule

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 01.05.2013

Sarah Tolar je u nás ne příliš známá americká jazzová zpěvačka a skladatelka, která má zatím na kontě jediné album s názvem Big Blue Moon. Právě je na prvním evropském turné, které obsahuje dvanáct vystoupení v České republice a po jednom na Slovensku a ve Švýcarsku. Doprovází ji klasické jazzové trio mladých českých muzikantů, klávesista (a tlumočník) Tomáš Jochmann, basista Lukáš Kytnar a bubeník Roman Vícha. Vystoupení v žateckém divadle trvalo necelé dvě hodinky a skládalo se z vlastních skladeb doplněných několika převzatými, např. od Bonnie Raitt nebo Arethy Franklin.

Při prvních dvou pomalejších písních jsem doufal, že neusnu, a v duchu si říkal, že tohle by se hodilo někam do kavárny, jako kulisa ke kávě, věnečkům a rakvičkám. Potom se ale koncert rozjel. Nevím, jestli to bylo na vrub toho, že šlo teprve o druhé vystoupení, kdy muzikanti nejsou zcela sehraní, nebo začali záměrně pomalu, aby nejazzové diváky nevyděsili. Možná proto byla první půle více pop-funkově-soulová... Muzikanti se postupně osmělovali a prokládali skladby sóly a stejně tak se osmělili diváci a nebáli se tleskat i během skladeb, jak bývá zvykem. S blížícím se koncem jsme si víc a víc poklepávali do rytmu, někteří možná i vsedě „tančili“. Asi nejvíc zapůsobil kus Coffee Man, být to někde v klubu, hned bych si pro kávu zašel.

Negativem byla tradičně malá účast. Obávali jsme se, aby nebylo víc muzikantů než diváků, a i když tak tragické to nakonec nebylo, do naplnění kapacity mělo divadlo hodně, hodně daleko. Rudy Linka sem davy nepřilákal, na Laco Décziho přišlo ostudných 14 (?) lidí, takže největší návštěvnost měl asi Harry Waters jakožto syn slavného otce z Pink Floyd. Důvod? Nedostatečná propagace (diplomaticky řečeno). Kdybych v autě náhodou nepřeladil na Vltavu, vůbec bych netušil, že za humny bude nějaký koncert. Dát to do programu divadla a ten pověsit na webové stránky, nestačí. Co se více zaměřit na ty, kteří nechodí pravidelně? Druhým důvodem je doprava, vlakem ani autobusem večer nelze, není-li člověk místní, bez auta se domů nedostane. Větší návštěvnosti by určitě prospěl lepší termín, pátek nebo sobota, a taky by stálo za zvážení, zda by nebylo vhodnější tyhle koncerty pořádat v menším prostoru. Žatecké divadlo je krásné, ale 30 – 40 lidí se v něm ztratí a pak to na účinkující musí působit jako zkouška. Fotbalisty vyprovokuje k lepším výkonům vyprodaný Nou Camp, ne poloprázdné Bazaly. Je mi jasné, že jazz není mainstream a pokud nezapůsobí faktor „znáte z TV“, těžko očekávat plné divadlo. Na druhou stranu v Žatci rozhodně přesycenost kulturou nikomu nehrozí, konkurence je nulová.

Vystoupení Sarah Tolar bylo velmi příjemně rozvolněné odpoledne a se společníky jsme se shodli, že to byl nejlepší jazzový koncert, který jsme v Žatci zažili. Zvuk byl výborný, dokonce tak, že zpěvačka se vyslovila, že by si zvukaře vzala s sebou na zbytek turné. Drobnou výtku bych měl k osvětlení, které mohlo být decentnější, bez diskokoule na stropě bych se taky obešel.

PS: Nevím, zda to připadá jen mně, ale při pohledu na plakát jsem si nejdříve myslel, že tu bude hrát Céline Dion.

Info

Sarah Tolar (usa)
23. 4. 2013, Městské divadlo, Žatec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace