Šejkr #124: „praise your cringe“

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí. Podobnou show jsem asi potřeboval. I proto, že to bylo nečekané.

Holky v punku jsou venku, z tohohle čísla mám náramnou radost. Podobná témata z podobně rozmanitých úhlů pohledu bychom rádi zpracovávali častěji. Samozřejmě to není dokonalé, nebude asi nikdy, už teď se těším na poznámky, co všechno jsme si dovolili vynechat a proč. A koho. Občas je to až komické, co je možné si vyprojektovat, pod kterým kamenem se dá najít záměr nebo špína. V pořádku, uneseme. A zmíněné holky taky, ostatně jedna z nich brzy vydá desku roku. V čísle ji najdete také, navíc se bude brzy oznamovat koncert. Někdy si to prostě sedne.

A někdy ne. Dva roky od strašné zprávy o Marku Laneganovi, dva roky od ruského vpádu na Ukrajinu. Spojené to budu mít asi navždy. Ten večer jsme s kamarádkou seděli u vína v Barriqádě, docela dobře se bavili a pak to přišlo. Zpráva o Markově odchodu byla naprosto nečekaná, nějak už si potom nebylo moc o čem povídat. A to jsme nevěděli, co přijde následující den. Smutná výročí. Některé modřiny se nezahojí a je dobře, že jsou citlivé i po takové době. Dobře pro charakter.

Praise your cringe, běží mi hlavou, s tou zmíněnou kritikou je to podobné. Je třeba si jí vážit, vlastně je to dobrý pocit být v podobné pozici. Když vás někdo kritizuje, tak to přináší určitou formu diskuze, prostě to znamená, že jste někoho donutili se vyjádřit. A vlastně je jedno jak, proč nebo zda šlo jen o snahu zviditelnit se. Je třeba to vnímat pozitivně – dokud přichází podobné ohlasy, zůstává relevance. Z každého hejtu se člověk trochu poučí.

And just as your feet get comfy
That's when the road gets bumpy
That's when the wheels gets wonky
That's when the stocks need dumping

Joshua Idehen udělá během těch pár desítek minut spoustu věcí, většinu z nich normálně nesnesu. Tady je to jinak. Snaha rozmluvit publikum ještě před prvním trackem, opakované hlášky o nejlepší atmosféře, výzvy k potřásání rukou. A tak dále. Jenže záleží na podání, je to tak přirozené a okouzlující, že se tomu nedá odolat. Končí se coverem Talking Heads, Once in a Lifetime. Příznačné.

Dneska v osm večer s Joshuou i Whyohwhy, přijde taky Helado Negro, Čavalenky nebo Little Simz. Všechny modřiny.