Šejkr na doma: Užít si ještě jednou

Roztomilé potvůrky. Dopoledne jsem si poprvé pustil asi jedinou desku Nicka Cavea, kterou jsem nikdy neslyšel. Výběr Lovely Creatures mám doma tři roky, proč na něj přišla řada zrovna dnes, těžko říct. Všechny tracky samozřejmě důvěrně znám, ono taky nedělní dopoledne není ideální příležitost na experimenty. Vlastně je to celé hezky poskládané, i když absence byť jen jediné věci z No More Shall We Part zamrzí. Výběry jsou výběry. Tenhle je sice mnohem přítulnější než leckteré jiné, to ale nemusí být vždycky špatně.

Že v nouzi člověk sahá po jistotách, je známá věc, méně už to, že podobné tendence vykazujeme ve chvílích přesycenosti a možná i únavy z velkého množství vjemů. Jiří Sobota píše v zajímavém textu „Vzhůru ke hvězdám. Nebo možná raději ne“ v čísle 14 letošního ročníku Respektu o knize amerického spisovatele Rosse Douthata The Decadent Society, kterou si asi budu muset sehnat. Řeč je o stagnaci a zhýčkanosti západní společnosti, která už nemá takovou dynamiku a drive jako dříve. Obrazně řečeno vstupuje do „středního věku“ a neumí se s tím vyrovnat. Nechci se věnovat nějakému rozboru, na to je tahle neděle příliš slunná, ale zaujala mě pasáž, kde Sobota hovoří o něčem důvěrně známém, a ano, přítulném: „Douthat jde ale za ekonomiku či demografii, ukazuje i na kulturní úpadek. Podle měření prý v populární hudbě klesá počet používaných akordů a nečekaných harmonických přechodů. Ambice zábavního průmyslu není objevovat nové, ale rafinovaně v malých obměnách opakovat stále dokola to, co bylo v minulosti úspěšné a co si chtějí diváci či posluchači užít ještě jednou.“ Diví se někdo, že nám vkus formují generátory?

Každý je přitahován ke známému a přítulnému, smutné je, když z toho elity dělají předem daný vzorec. O tom, jakým způsobem bude díky současné situaci zasažena kultura, se stále moc neví, nejde jen o aktuální nemožnost vykonávat poslání či povolání, ale i o to, do jakého světa se po krizi probudíme. Hned několikrát jsem během minulých týdnů slyšel chválu na ministra kultury, který často veřejně a srdnatě vystupoval, prohlašoval, že nenechá nikoho v kultuře padnout. V posledních dnech je slyšet na jeho adresu dost negativních hlasů, vzhledem ke čtvrtečnímu oznámení jeho úřadu není divu. Nejde ani tolik o to, že si na vládě vydobyl méně peněz, než původně sliboval, jako spíš o to, jakým způsobem budou rozděleny. Zejména pak o 440 miliónů, které mají jít na podporu živého umění. Na ty totiž dosáhnou pouze osoby nebo subjekty, jejichž akce byly (nebo do 30. 6. letošního roku budou) postiženy současným stavem. Podmínkou ovšem je, aby tyto subjekty alespoň jednou za poslední tři roky úspěšně prošly některým z dotačních řízení vypsaným ministerstvem. Jinými slovy, musí být dostatečně prověřené. Ostatní mají smůlu. O všech důležitých a podstatných přece dávno víme.